Článek
Přestávka, která přestala být odpočinkem
Když zazvoní, děti už se neženou ven. Zůstanou sedět. Mobil, YouTube, TikTok.
Mozek, který má mít chvíli pauzu, dostává další dávku informací, obrázků a emocí.
A paradoxně — i když jsou děti obklopené obrazovkami, jsou víc unavené než dřív.
Co se vlastně ztratilo
Ztrácí se to, co se nedá naplánovat.
Nuda. Hádky. Smích. Ticho.
Všechno to, co tvoří prostor mezi povinnostmi.
V přestávce se dřív zpracovávalo to, co se ve třídě odehrálo. Děti si přehrávaly v hlavě, co slyšely, co se povedlo, co je zaskočilo. Dnes ten prostor mizí. A s ním i schopnost vydržet být chvíli bez podnětů.
Mozek potřebuje pauzy – ne podněty
Neurovědci mluví o tzv. default mode network – části mozku, která se zapíná, když „neděláme nic“.
Právě tehdy mozek třídí informace, propojuje myšlenky, vznikají nové nápady.
Když dítě nikdy neprožije chvíli nudy, mozek se k tomuto režimu nedostane.
Výsledek?
Zhoršená pozornost, roztěkanost, neschopnost přemýšlet do hloubky.
Co s tím mohou udělat školy
Nikdo nechce dětem mobily zakazovat úplně. Ale školy mohou nabídnout jinou volbu:
- koutky bez mobilu – s kreslením, stolními hrami, kouskem klidu,
- delší velká přestávka, kde se dítě skutečně stihne „vypnout“,
- projektové dny zaměřené na ticho, přírodu, ruce – ne obrazovky.
Učitelé, kteří to zkusili, popisují jeden efekt: děti se po takových přestávkách vrací klidnější a pozornější.
Děti nepotřebují víc času online. Potřebují víc prostoru být samy se sebou.
Nikdo neříká, že technologie jsou zlo. Ale všechno má svůj čas a místo.
Když se z přestávky stane další dávka hluku a obrazů, přicházíme o to nejcennější – prostor pro ticho a vlastní myšlenky.
A možná právě tohle je luxus dnešní doby:
umět se chvíli nudit.
