Článek
Když dítě poprvé usedne do lavice, už dávno není „nepopsaný list“. Všechno, co zažilo v mateřské škole – způsob, jak se tam cítilo, jak mu dospělí naslouchali, jak se mohlo učit z chyb – to všechno se zapíše do jeho budoucího vztahu ke škole.
Dítě se neučí číst, ale chápat svět
V mateřské škole nejde o to, kolik písmenek pozná. Jde o to, jestli se naučilo mít odvahu zkoušet nové věci, jestli se dokáže zeptat, požádat o pomoc, přijmout prohru.
Dítě, které má zkušenost, že učení je objev, ne test, zvládne přechod do školy s radostí.
Dítě, které zažilo tlak a srovnávání, přichází už se strachem z chyb.
Zkušenosti z MŠ ovlivňují celý školní start
Učitelé na prvním stupni to poznají hned. Dítě, které prošlo podnětným prostředím, si umí hrát, soustředit se, spolupracovat.
Dítě, které bylo vedené ke „správným odpovědím“, ale ne k přemýšlení, se rychle ztrácí v úkolech, které vyžadují vlastní úsudek.
První třída není o slabikách a číslech, ale o základech sebevědomí.
A ty se budují dávno před školou – v mateřince, na hřišti, doma.
Co se opravdu počítá
Rodiče se často ptají, jestli má dítě „všechno umět“.
Ale to nejdůležitější dítě neumí napsat do pracovního listu:
- Umí se ptát a naslouchat.
- Umí se rozhodnout, co chce dělat.
- Nebojí se, že chyba znamená ostudu.
- Dokáže se soustředit, i když mu něco nejde.
Tohle jsou zkušenosti, které určují, jestli bude dítě ve škole spokojené – a tím pádem i úspěšné.
A role učitele?
Učitel v MŠ není „ten, kdo děti připraví na školu“. Je to ten, kdo v nich probudí chuť se učit.
To, co dítě v mateřince zažije, se přenese dál – do školy, do vztahu k autoritám, do způsobu, jak přemýšlí o sobě.
Zkušené dítě není to, které zná písmenka.
Je to to, které ví, že se může ptát.
