Článek
Kdo se vlastně bojí víc?
Možná vás to překvapí, ale ve školních lavicích často sedí nadšené děti a doma nervózní rodiče. Obava, že „se mu tam nebude líbit“, že „nebude mít kamarády“, „učitelka na něj bude moc přísná“ nebo že „nebude stíhat učivo“, to všechno jsou myšlenky, které často nemají s dítětem nic společného.
A to je problém – protože dítě přebírá emoce, které v něm ještě samy nebyly. Strach není nakažlivý jenom obrazně. Rodič, který si není jistý, nevěří škole nebo má za sebou vlastní nepříjemnou zkušenost, může nechtěně přenést úzkost i na jinak zvědavé a zdravě sebevědomé dítě.
Nejčastější rodičovské obavy – a jak je zvládnout
1. „Nezvládne to.“
Dítě působí nezralé, nesoustředěné nebo neposedné? Většinou je to normální. První třída je koncipovaná jako přechodné období a učitelé s tím počítají. Klíčem není „dohnat ho doma“, ale podporovat ho v tom, co už umí.
2. „Bude se tam trápit.“
Pokud dítě nemá výrazné potíže (např. úzkosti, logopedické nebo neurovývojové diagnózy), není důvod předpokládat, že mu škola ublíží. Učit se je pro děti přirozené – pokud jim to neznechutíme dřív, než tam vkročí.
3. „Nezapadne mezi ostatní.“
Socializace ve škole není otázkou pár dnů. I dítě, které je spíš samotář, si může najít svou cestu. Místo předpovědí typu „stejně se s nikým neskamarádí“ dejte důvěru – a čas.
4. „Nebude mít rád učení.“
Otázka není, jestli dítě bude mít rádo školu – ale jestli si lásku k učení stihne uchovat. K tomu pomáhá pozitivní přístup doma: společné čtení, otázky bez tlaku, zájem o to, co se ve škole děje.
Dítě není vaše druhá šance
Rodiče někdy projektují do dětí vlastní školní traumata. „Já nenáviděla matiku, tak jsem ho na ni připravovala celé léto.“ Ale dítě možná žádný problém s matematikou nemá – nebo ho začne mít až v momentě, kdy ho přesvědčíte, že to bude boj.
Nechte dítě zažít školu po svém. Buďte tu, když něco nepůjde, ale neberte mu možnost to nejdřív zkusit.
Co opravdu pomáhá
- Mluvte o škole jako o normální součásti života, ne jako o strašáku ani jako o posvátném místě.
- Ptejte se, ale nenuťte odpovědi.
- Reagujte věcně, ne přehnaně. Když se něco nepovede, nepanikařte.
- Udržujte klidný režim, hodně spěte, hodně čtěte.
- A hlavně – věřte svému dítěti. Víc než škole, víc než učitelce, víc než tabulkám.
