Článek
Když se zeptáte učitelů, co je nejvíc vyčerpává, málokdo řekne „děti“. Ony nejsou problém. Problém je, že jich je příliš, že každé potřebuje něco jiného – a že na ně stojí jen jeden člověk. Učitel. Člověk, který se mění ze vzdělavatele v hasiče, koordinátora přežití, psychologa i úředníka. A zatímco politici mluví o kvalitní škole, v realitě se odehrává jiný příběh: boj o to, aby se vůbec zvládl jeden den.
Každé dítě chce víc, než může jeden člověk dát
V jedné lavici sedí dítě, které hltá knížky, a hned vedle něj spolužák, který se trápí s první větou. Jeden sype příklady zpaměti, druhý stále nechápe, co znamená „desítka“. Do toho děti s poruchami učení, děti bez podpory z domova i ty, které by mohly klidně přeskočit ročník.
Učitel má přitom učit jednu látku, ve stejném čase, se stejnými cíli. Jak se má rozkrájet na pětadvacet kusů? Jak má být spravedlivý a zároveň individuální?
Vzdělávání, nebo přežívání?
Oficiálně má škola vzdělávat. V praxi učitel tráví půl dne řešením toho, kdo se hádá, kdo brečí, kdo přišel bez pomůcek. Druhou půlku pohlcuje administrativa: tabulky, výkazy, hlášení. A tak místo smysluplné výuky často jen hasí požáry, aby se třída úplně nerozpadla.
A večer? Místo odpočinku čeká další příprava, testy, e-maily. Učitel jde spát s pocitem, že i kdyby pracoval o dvě hodiny déle, stejně to nestačí.
Když se hrdinství stane normou
Společnost si zvykla, že učitel „to prostě zvládne“. Udrží kázeň ve třicetičlenné třídě, individuálně podpoří slabší i nadané, bude kreativní, veselý a nadšený. Jenže tohle je mýtus. To není lidsky možné. Kvalitní školství nemůže stát na tom, že učitelé dlouhodobě pracují na hraně vyhoření.
Kvalita potřebuje podmínky
Pokud chceme, aby škola byla místem rozvoje, ne přežívání, musíme si položit nepříjemné otázky:
- Je normální, aby jeden učitel měl 28 dětí a tři s doporučením z poradny – ale žádného asistenta?
- Je správné, aby kvalita výuky závisela spíš na nervové odolnosti učitele než na jeho dovednostech?
- A proč pořád předstíráme, že se to „nějak zvládne“?
K diskuzi
Kolik dětí je ještě únosné v jedné třídě? Jak dlouho může jeden člověk nést odpovědnost za systém, který mu nedává šanci na skutečně kvalitní práci? A hlavně – máme odvahu říct nahlas, že přeplněné třídy nejsou problém učitelů, ale celé společnosti, která šetří právě tam, kde jde o budoucnost dětí?
