Článek
1. Doba, kdy jídlo nebylo problém, ale pohyb nutnost
Lovci a sběrači nepočítali kalorie, ale kilometry. Každý den se hýbali, běhali, nosili vodu, lezli po stromech. Jídlo si museli zasloužit. Jejich tělo bylo přirozeně silné, vytrvalé a štíhlé – ne proto, že by cvičili, ale protože život sám byl pohyb.
2. Jedli pestře – ne dietně
Jejich jídelníček se měnil podle roční doby a místa. Na rozdíl od dnešní monotónní stravy plné obilovin a cukru měli přirozenou pestrost: ovoce, bobule, ořechy, ryby, maso, kořeny, med.
Žádné průmyslové potraviny, žádné přidané cukry. Jen to, co našli nebo ulovili. A to stačilo, aby měli zdravé zuby, pevné kosti a minimum civilizačních nemocí.
3. Zemědělství – začátek pohodlí i problémů
Když lidé začali obdělávat půdu, zdálo se to jako vítězství. Více jídla, více jistoty, více lidí. Jenže jídlo bylo méně kvalitní – hlavně obilí, minimum bílkovin. A práce na poli byla těžká a monotónní.
Antropologové zjistili, že první zemědělci byli menšího vzrůstu, častěji nemocní a měli zkaženější chrup než lovci a sběrači.
4. Víc lidí, méně zdraví
Harari v knize Sapiens píše, že zemědělství bylo „největším podvodem dějin“. Lidé si mysleli, že zkrotili přírodu, ale příroda zkrotila je. Za plné sýpky zaplatili vyšší nemocností a kratším životem.
Jídla bylo sice víc, ale zdraví a svoboda mizely.
5. A dnes?
Žijeme v době nadbytku, ale naše těla stále patří době kamenné. Jsou stvořená pro pohyb a pestrost, ne pro sezení a přejídání. V jistém smyslu se vracíme k tomu, co naši předci dělali přirozeně – jen tomu dnes říkáme „zdravý životní styl“.
Závěr:
Lovci a sběrači možná neměli domy, auta ani supermarkety. Ale měli něco, co nám chybí čím dál víc – rovnováhu mezi tělem, jídlem a životem. A to je luxus, který si ani dnešní civilizace neumí koupit.
