Článek
Vysoká škola jako sázka na jistotu?
Ještě před dvaceti lety to byla jasná volba: mít vysokou školu znamenalo jistou práci, lepší plat i společenský status. Dnes už to tak jednoduché není. Kanceláře jsou plné absolventů, kteří vystudovali „něco s managementem“ nebo „něco s marketingem“ – a nakonec pracují za třicet tisíc v open space, kde jsou kdykoli nahraditelní.
Naopak obory, které v minulosti působily „málo prestižně“ – instalatér, svářeč, elektrikář – dnes berou klidně dvojnásobek. A přitom si sami určují, kdy a pro koho budou pracovat.
Zlaté české ručičky v roce 2025
Zeptejte se kohokoliv, kdo si volal na opravu kotle nebo sháněl zedníka. Čekací lhůty v řádu týdnů. Hodinová sazba od 600 do 1000 korun. Za den si tak řemeslník vydělá víc, než některý vysokoškolák za týden.
Jenže tu je i druhá strana mince: práce je fyzicky náročná, počasí nečeká, tělo bolí. A když onemocníte, nemáte zaplacenou dovolenou ani benefity. Kdo má ale podnikatelského ducha a zvládne si vybudovat klientelu, může se dostat na příjmy, o kterých si úředníci a učitelé nechávají zdát.
Učitel, ajťák a svářeč – kdo je vítěz?
- Učitel: Má smysluplnou práci, ale mizerně zaplacenou. Přesto se od něj čeká, že bude mít titul a celoživotně se vzdělávat.
- Ajťák: Pokud je šikovný, může si vybírat. Ale pozor – IT obory jsou čím dál víc přesycené a ne každý má na startu plat 80 tisíc.
- Svářeč: Bere okamžitě víc než většina mladých absolventů, ale musí denně tvrdě fyzicky pracovat.
Kdo vyhrává? Záleží na tom, co považujete za důležité – stabilitu, volnost, smysl, nebo peníze.
Mýty rodičů, realita dětí
Kolik rodičů říká svým dětem: „Musíš na vysokou, jinak se neuživíš!“ Přitom oni sami dneska platí zedníkovi 50 tisíc za týdenní práci. Je to generační střet: rodiče věří v titul jako v talisman, děti už vidí realitu.
A možná je největší problém v tom, že škola na změnu trhu práce vůbec nereaguje. Pořád se učíme biflovat definice, místo aby se děti učily řemeslné dovednosti, finanční gramotnost a podnikavost.
Proč diplom už není zárukou úspěchu
- Mnoho oborů je přesycených.
- Titul nezaručuje praxi ani schopnosti.
- Firmy čím dál víc sledují, co člověk skutečně umí – ne co má napsané na diplomu.
Zároveň platí, že některé obory (lékaři, právníci, farmaceuti) jsou bez vysoké školy nemyslitelné. Jenže kdo studuje sociologii nebo kulturní studia, ten často zjistí, že trh práce mu tolik možností nedává.
Řemeslo není pro každého, stejně jako univerzita
Řemeslo vyžaduje fyzickou zdatnost, manuální šikovnost, někdy i nervy ze železa při jednání se zákazníky. Vysoká škola zase vyžaduje vytrvalost, schopnost učit se roky a pak možná ještě bojovat o uplatnění.
Kdybychom se přestali tvářit, že existuje jen jedna správná cesta, možná bychom se dočkali toho, že školy i rodiny začnou děti podporovat v tom, co jim skutečně jde.
Závěrečná otázka
Nejde o to, co je „lepší“. Jde o to, co je pro koho. Ale jedna věc je jasná: svět se změnil. Řemeslník dnes nemusí být ten „méněcenný“ oproti vysokoškolákovi. A diplom už není vstupenka do jistoty.
Možná je čas přestat se ptát: „Je lepší vysoká, nebo řemeslo?“ A začít se ptát: „Co je lepší pro mě – pro můj život, moje schopnosti a moje sny?“
