Článek
Zvědavost vs. osnovy
„Proč?“ – první otázka, kterou dítě položí a která by měla být odměnou. Jenže učitelé, tlačení osnovami a testy, často odpovídají: „Nemáme čas, pokračujeme.“ Dítě si rychle zapamatuje, že ptát se je nežádoucí. A s tím mizí i schopnost samostatně myslet.
Poslušnost se cení víc než nápad
V ideální třídě platí: kdo je tichý, je poslušný, a tím pádem často i úspěšný. Kreativní děti bývají hlučnější, zpochybňují instrukce, hledají jiné cesty. A dostávají poznámky. Učí se, že být „normální“ a klidné znamená uspět, a být tvořivé je chyba.
Hodnocení zabila tabulka
Testy, tabulky, čísla. Školní systém je postavený na tom, co jde změřit. Kresby, vlastní projekty, nové nápady – to se ohodnotit nedá, a tak se ignorují. Děti se učí, že jen splnění zadání znamená hodnotu, a přirozená tvořivost je marginální.
Učitelé v pasti
I pedagogové by chtěli učit jinak: hravě, zážitkově, tvořivě. Jenže tlak na výsledky a administrativa to nedovolují. Kreativní hodiny? Časově náročné. Každý nový nápad znamená víc práce než je v rozvrhu. Takže i oni se vzdávají a učí „tak, jak to má být“.
Dopad na děti
Když se kreativita potlačí v dětství, těžko se znovu probouzí v dospělosti. Vyrostou z nich lidé, kteří se bojí chyb, raději čekají na zadání, místo aby tvořili a experimentovali. A přesně tyhle vlastnosti dnešní svět vůbec nepotřebuje.
Co by pomohlo
- Méně předepsaného učiva, více prostoru pro vlastní nápady.
- Chvála za proces, ne jen za výsledek.
- Podpora učitelů: méně byrokracie, více důvěry v jejich schopnosti a kreativní metody.
Závěr
Největší tragédie není, že děti neumějí všechny vzorce nebo historická data. Tragédie je, že ztratí chuť tvořit, ptát se a být samy sebou. A až tahle jiskra zmizí, už se těžko vrací zpět.
