Článek
Pohádky o milionových platech
Když ministři v televizi hrdě oznamují, jak se českým učitelům konečně zvedly platy a jak se z pedagogů stává prestižní profese, obvykle se u toho jen unaveně pousměju. Ta čísla totiž vypadají skvěle na papíře v tiskových zprávách ministerstva. Realita všedního dne ve sborovně a hlavně v realitním sektoru má ale s těmito tabulkami pramálo společného.
Ano, tabulkový plat učitele sice roste, ale inflace, ceny energií a zejména ceny nemovitostí utekly mým příjmům na úplně jinou planetu. Žijeme v době, kdy vysokoškolsky vzdělaný člověk s plným úvazkem, který zodpovídá za vzdělávání a psychickou pohodu desítek dětí, funguje od výplaty k výplatě, pokud za ním nestojí zajištěná rodina nebo partner s nadstandardním příjmem.
Když se sen o vlastním bydlení rozbije o realitu
Když chce mladý člověk žít a pracovat v regionu, kde učí – protože přece nemůžete dojíždět dvě hodiny denně tam a zpátky a doufat, že u toho nevyhoříte –, narazí na zeď. Ceny starších bytů 2+1 nebo menších novostaveb mimo Prahu dávno vystřelily do výšin, které dřív patřily k luxusním čtvrtím velkých měst.
Zkusila jsem si spočítat reálnou hypotéku:
Odrážka Splátka hypotéky: Spolehlivě spolkne více než polovinu mého čistého měsíčního platu.
Odrážka Fixní náklady (energie, pojištění, fond oprav): Ukrojí další velkou část.
Odrážka Zbývající peníze: To, co zbude na jídlo, oblečení, provoz staršího auta a běžný život, by stačilo možná tak na skromné přežívání, ale rozhodně ne na tvoření jakýchkoliv rezerv.
Banka mi sice úvěr možná s odřenýma ušima schválí, ale znamenalo by to jediné: okamžitý pád do finanční tísně a strach z každé nečekané situace. Rozbitá pračka nebo nutná oprava auta by v tu ránu znamenaly katastrofu.
Kde bere mladý učitel na život?
Tady se otevírá tabu, o kterém se ve sborovnách mluví potichu, ale ví o něm každý. Kolik mladých učitelů dnes učí jen proto, že vedle toho potají dělají na hlavní nebo vedlejší úvazek něco úplně jiného?
- Někdo po večerech překládá nebo píše texty.
- Jiný spravuje e-shop, podniká na vlastní triko (OSVČ) nebo o víkendech brigádničí.
- Další visí finančně na partnerovi a škola je vlastně jeho „drahý koníček“.
Práce učitele na plný úvazek ale přece nemá být dobročinná činnost pro nadšence, kteří si na ni vydělají jinde. Když pracujete čtyřicet až padesát hodin týdně (protože příprava hodin, oprava písemek a komunikace s rodiči dávno nekončí úderem druhé hodiny odpolední), máte právo na to žít z jedné jediné výplaty. Důstojně.
Systém, který spoléhá na naivitu
Stát staví svou strategii na tom, že učitelé jsou lidé s vnitřní motivací, kterým je blbé odejít, protože „přece neopustí ty děti“. Této vnitřní motivace a určité profesní hrdosti se léta zneužívá. Společnost od nás chce maximální nasazení, empatii, moderní přístup a neustálé vzdělávání, ale na konci měsíce nám pošle peníze, za které si v regionu pomalu nekoupíte ani vlastní střechu nad hlavou.
A tak stojíme před zásadním rozhodnutím. Budeme dál poslouchat politiky o tom, jak se nám skvěle daří, budeme počítat každou korunu a doufat, že se ty ceny jednou zastaví? Nebo si konečně přiznáme, že dokud školství nenabídne mladým lidem reálnou ekonomickou jistotu a možnost postavit se na vlastní nohy, budeme tu za pár let učit jen sami sebe?





