Článek
1. Z učitele partnerem. Pak obětí.
Pamatujete si na svého učitele z dětství? Většina lidí ano. Byla to osobnost, která měla autoritu. Věděl víc než my, měl nadhled, dokázal nás usměrnit – a většina rodičů stála za ním.
Dnes? Učitel napíše poznámku a místo podpory přichází výhružný e-mail od rodiče. Dítě se špatnou známkou? Učitel neumí učit. Nechce pustit mobil do hodiny? Šikana. Řekne vtip? Skandál.
2. Veřejná poprava na sociálních sítích
Dřív si žáci šeptali: „Ta učitelka je kráva.“ Dnes točíte video, přidáte na TikTok, označíte školu a čekáte na lajky.
Učitelé se stávají terčem virálního posměchu – a často nemají dovolání. I když se brání, škola většinou ustoupí tlaku veřejnosti.
A výsledek? Místo výuky přemýšlí, co říct, aby je někdo nenatočil. Co neudělat, aby nebyli na titulce bulváru.
3. Rodiče jako zákazníci. A škola jako callcentrum
Rodič dnes často nevidí v učiteli partnera. Vidí v něm „službu“. A dítě je klient.
„Co pro nás uděláte?“ „Jak to, že mu nejde matika?“ „Opravte známku, máme jet na dovolenou.“
A pokud škola nevyhoví? Stížnost, média, právníci.
Školy se bojí říct „ne“, ředitelé se bojí ztratit klid, a učitelé… mlčí. A často tiše odcházejí.
4. Politici se chlubí, ale neřeší
V každém volebním programu je „podpora školství“. V realitě je školství podfinancované, učitelé přetížení a nikdo nechrání jejich záda.
Mediální prostor ovládají kauzy – „Učitel řekl tohle“, „Učitel si dovolil tamto“. Nikdo už neřeší, že většina učitelů dělá víc, než musí. Často suplují roli rodičů, psychologů i krizových interventů.
A plat? Po patnácti letech praxe lehce přes průměr. V některých regionech míň než pokladní v Lidlu.
5. Tip: Co můžeš udělat jako rodič, pokud chceš změnu?
- Buď vděčný. Jedna věta uznání má větší dopad než roky kritiky.
- Stůj za učitelem, pokud víš, že má pravdu. I před dítětem.
- Komunikuj, ale neútoč. Učitel není nepřítel.
- Zajímej se. Ptej se dítěte, co se učí. Nejen jaké má známky.
- Řekni to veřejně. Napiš, že si učitele vážíš. V dnešní době je to revoluční čin.
6. Závěr: Bez učitelů to nepůjde. Ale brzy možná žádní nebudou
Respekt se neztratí naráz. Ztrácí se po kouskách. Jednou poznámkou, jedním výsměchem, jedním virálním videem.
Všichni mluvíme o tom, jak chceme, aby naše děti byly vzdělané, šťastné a silné. Ale kdo je k tomu má vést, když učitelé mizí – unavení, znechucení, vyhořelí?
Když nezměníme směr, bude brzy pozdě. Ne pro školství. Ale pro celou společnost.
