Článek
1. Maturita jako poslední iluze
Maturita bývala zkouškou dospělosti. Dnes? Spíš formalita. Stačí se „nějak udržet“ na škole a většina studentů nakonec projde. I když neumí psát bez hrubek, analyzovat text nebo srozumitelně vyjádřit myšlenku.
Čísla mluví jasně – u maturit z češtiny i matematiky každoročně propadnou tisíce studentů.
Ale tlak na školy, aby všechny nějak protlačily, roste.
2. Škola jako servisní organizace
Dnes je škola často vnímána jako poskytovatel služby. Student = zákazník. A zákazník má být spokojený. Rodiče vyvíjejí tlak, školy se bojí stížností, učitelé se vyčerpávají mezi péčí a přetvářkou.
Výsledek?
- Studenti nečtou knihy, ale chtějí jedničku z literatury.
- Nezvládají pravidelně docházet, ale očekávají uznání práce.
- Nechápou zadání, ale trvají na svém právu uspět.
3. Známky za docházku, tituly za výdrž
Maturita není jediný titul, který ztrácí váhu. Podobný trend vidíme u vysokých škol. Kdo vytrvá, většinou projde. Kvalita? Často se snižuje ve prospěch kvantity. Odpovědnost se rozplývá mezi všemi a nikým.
A pak se divíme, že zaměstnavatelé nevěří diplomům. Hledají praxi, dovednosti, samostatnost. A často nacházejí… nic.
4. Není to chyba studentů. Ale je to důsledek systému.
Nelze to házet na mládež. Když nastavíme pravidla, že „úspěch je povinný“ a nevyžadujeme námahu, přizpůsobí se.
Problém není v dětech. Problém je v dospělých, kteří se bojí říct: „Tohle nestačí.“
Závěr: Buď budeme vzdělávat, nebo jen potvrzovat existenci
Je načase přestat se tvářit, že všechno je pro všechny.
Když má být maturita důkazem určité úrovně, pak musí něco znamenat.
A někdy to znamená i selhání – které je nutné k růstu.
