Článek
1. Všechno jsem dělala správně – a bylo mi hůř
Začalo to nevinně. Chtěla jsem „jíst lépe“. Vyloučila jsem cukr. Pak pečivo. Pak mléko. Postupně jsem se bála jíst cokoliv, co nemělo BIO nálepku nebo nebylo doma uvařené.
Připadala jsem si skvěle – krátce. Měla jsem kontrolu. Ale pak přišla únava. Výkyvy nálad. Strach jít na oběd s kolegy. Oslava? Noční můra.
Jídlo už nebylo radost. Byla to povinnost. A trest.
2. Orthorexie: Posedlost zdravým jídlem, která není vidět
Orthorexie se tváří jako ctnost. Všichni ti tleskají, jak se „krásně stravuješ“. Jenže uvnitř jsi pořád ve stresu. Sleduješ složení, trávíš hodiny vařením, analyzuješ etikety.
Na rozdíl od anorexie nebo bulimie ti nikdo neřekne: „Dej si pauzu.“
Lidé si neuvědomují, že i zdravý životní styl může být patologický, když ovládne život.
3. Tělo jako laboratoř, život jako dieta
Ztratila jsem menstruaci. Přibrala jsem – paradoxně. Měla jsem pořád studené ruce a nohy. Věčně nafouklé břicho. A k tomu úzkosti, protože jsem nedokázala „dodržet plán“.
Začala jsem nenávidět své tělo. A přitom jsem jen chtěla být „fit“.
4. Společenská izolace aneb když jídlo rozhoduje o vztazích
Pozvání na oběd? Odmítla jsem. Návštěva babičky? Hrůza. Všichni si mysleli, že jsem jen náročná nebo „divná“.
Realita byla, že jsem měla strach. Strach, že sním něco „špatně“. A ten strach mi zničil víc než trávení – rozbil mi i přátelství.
5. Kdy zdravé přestává být zdravé
Zdravá strava je důležitá. Ale ne za každou cenu.
Pokud jídlo ovládá tvé myšlenky, omezuje sociální život a zhoršuje psychiku – není to zdravý životní styl.
Není normální se bát jídla. Není normální se trestat kvůli jedné sušence.
6. Tip: Jak si z jídla znovu udělat spojence, ne diktátora
- Začni tím, že si dovolíš jídlo, které jsi roky zakazoval/a. Ne celý den – jeden rohlík, jedno latte, jedna tyčinka.
- Nejez sám/a. Choď na jídlo s lidmi. I když to bude ze začátku stres.
- Piš si, co ti jídlo dává – ne co „kazí“. Energie? Společný čas? Chuť?
- Vyhledej pomoc, pokud máš podezření na orthorexii. Nutriční terapeuti i psychologové umí pomoct bez nátlaku.
Závěr: Chtěla jsem být zdravá. Skončila jsem nemocná.
Chtěla jsem to nejlepší – a málem jsem přišla o všechno.
Zdravý životní styl má smysl, ale jen pokud není náhradou za kontrolu, úzkosti nebo hledání dokonalosti.
Nejvíc mi pomohlo to přiznat. A přestat se bát obyčejného rohlíku.
