Článek
Ještě před pár lety jsme jedli prostě proto, že jsme měli hlad. Dnes musíme mít důvod, aplikaci a přesně změřené makroživiny. Na Instagramu se soutěží, kdo má čistší talíř. A mezi „nepřípustné hříchy“ patří rohlík, těstoviny a kus opravdového másla.
Jenže něco se nám v tom zdravém šílenství ztratilo — radost.
Když se jídlo stane posedlostí
Začalo to nevinně. Chtěli jsme jíst lépe, mít víc energie, vyhnout se průmyslovému odpadu. Jenže pak přišly diety, pravidla, výzvy, influenceři a kontrolní seznamy.
A místo, abychom byli zdravější, stali jsme se vystresovaní.
Najednou se bojíme banánu, protože „má moc cukru“. Bojíme se večeře po šesté. Bojíme se oslav, protože „tam nebudou zdravé varianty“.
A pod nánosem snahy o „čisté tělo“ začíná být naše hlava špinavá.
Ortorexie – když zdravé přestane být zdravé
Psychologové mluví o fenoménu ortorexie – poruše, kdy člověk posedle sleduje, co jí, a jídlo se stává měřítkem morální hodnoty.
Je to tichá posedlost. Nevidíš ji na první pohled. Vypadá jako disciplína, jako vůle.
Ale ve skutečnosti je to strach.
Strach z „nevhodného“ jídla, z kontroly, kterou nechceme ztratit.
A přitom právě schopnost pustit kontrolu – dát si obyčejnou bábovku bez výčitek – je znakem opravdového zdraví.
Zdraví není jen o tom, co jíme. Ale jak o tom přemýšlíme.
Zdravé tělo bez zdravého vztahu k jídlu je jen dobře zabalený problém.
Raději než další „výživový plán“ bychom potřebovali trochu selského rozumu.
Umět poslouchat tělo. Cítit hlad, ne kalkulovat ho. Jíst, protože máme chuť, ne protože to říká tabulka.
A hlavně – jíst s radostí.
Možná bychom se měli vrátit k jednoduché otázce: chutná ti to?
Protože v době, kdy se jídlo mění v náboženství, se největší vzpourou stává něco obyčejného —
sednout si, vypnout mobil, dát si kousek čokolády a říct si:
„Jo. Tohle mi dělá dobře.“
