Článek
Je večer, děti konečně spí a já si beru telefon, že si jen něco přečtu. Po čtvrthodině mě pálí oči, písmena se rozmazávají a na hodiny na protější stěně musím chvíli zaostřovat. Celý den jsem přitom koukala do notebooku.
Na unavené oči existuje jednoduchá rada známá jako pravidlo 20-20-20. Každých 20 minut se na 20 vteřin podívejte na bod vzdálený alespoň 20 stop, tedy zhruba šest metrů. Britští vědci tento postup vyzkoušeli u lidí s unaveným zrakem. Už po dvou týdnech jim suchost, citlivost i nepohodlí znatelně ustoupily.
Internet k tomu často přidává tvrzení, že takový oční půst zastaví ničení zraku z displejů. Nic takového ale studie netvrdí. Říkají něco skromnějšího, avšak stále velmi užitečného.
Proč oči u obrazovky trpí
Lékaři tyto potíže označují jako digitální únavu očí. Mezi typické příznaky patří:
- pálení a řezání,
- suchost a zarudnutí,
- rozmazané vidění,
- bolest hlavy.
Důvody jsou dva. Tím prvním je méně časté mrkání. Běžně mrkneme asi patnáctkrát za minutu, ale při soustředěném pohledu na obrazovku klesá frekvence na polovinu i níže. Slzný film, který oko chrání a zvlhčuje, se nestíhá obnovovat a povrch oka zůstává déle odkrytý. Odtud pramení pálení a pocit písku v očích.
Druhým důvodem je neustálé zaostřování nablízko, které drží drobný sval uvnitř oka v trvalém napětí. Je to podobné, jako když nesete nákupní tašku. Prvních pět minut o ní nevíte, ale po dvaceti minutách vás bolí celá ruka, přestože taška neztěžkla. Sval zkrátka potřebuje zátěž na chvíli odložit.
Íránští optometristé tuto zátěž v roce 2026 změřili pomocí přístrojů. Nechali 58 studentů s unavenýma očima číst 20 minut z telefonu a následně sledovali, jak rychle se jejich zrak vrátí do původního stavu. Po čtení měly oči mírně zhoršenou schopnost ostřit do dálky. Studie v časopise Beyoglu Eye Journal ukázala, že největší část zotavení proběhla během prvních 20 vteřin pohledu do dálky. Další minuta či dvě už přinesly jen minimální rozdíl.
Dvacet vteřin tedy není náhodně zvolené číslo. Je to přesně ta doba, za kterou oční sval stihne pomyslnou tašku položit.
Co ukázal britský pokus
Tým profesora Jamese Wolffsohna z Aston University zjišťoval, zda pravidlo funguje i v běžném životě. Vybral 29 lidí trpících únavou očí a do notebooků jim nainstaloval speciální program. Ten pomocí kamery sledoval, kam se člověk dívá, a po 20 minutách nepřetržitého koukání do obrazovky ho vyzval k přestávce. Upozornění zmizelo až ve chvíli, kdy uživatel skutečně po dobu 20 vteřin hleděl na vzdálený cíl.
Jak uvádí zpráva univerzity, po dvou týdnech se účastníkům výrazně ulevilo od suchosti, citlivosti i celkového nepohodlí. Výsledky otiskl odborný časopis Contact Lens and Anterior Eye.
Následně ale vědci program vypnuli. Už za týden se potíže vrátily na původní úroveň.
Podobně dopadl menší pokus vědců z Granadské univerzity. Dvacet čtyři mladých lidí četlo 40 minut ve čtyřech různých režimech: bez přestávky, s jednou přestávkou, s pauzou každých deset minut a s přestávkami podle vlastní potřeby. Podle studie v časopise Experimental Eye Research pálily oči nejvíce po čtení bez přerušení. Časté řízené pauzy i odpočinek podle vlastního uvážení dopadly výrazně lépe.
Podle odhadu vědců z Aston University trpí určitou formou únavy očí z obrazovek nejméně polovina lidí, kteří pravidelně pracují na počítači.
Děti a obrazovky
U dětí nejde jen o pouhou únavu. Analýza 45 studií s více než 335 tisíci účastníky v časopise JAMA Network Open spočítala, že každá další hodina denně u obrazovky zvyšuje pravděpodobnost vzniku krátkozrakosti o 21 %. Nejstrměji riziko rostlo mezi jednou a čtyřmi hodinami denně. Zatímco u jedné hodiny bylo zvýšení jen mírné, u čtyř hodin už stouplo téměř na dvojnásobek. Průměrný věk sledovaných dětí byl devět let.
Analýza netvrdí, že krátkozrakost způsobují samotné obrazovky, ale poukazuje na silnou souvislost. Pro mě je to dostatečný důvod, aby měly dětské pohádky na tabletu stejné přestávky jako práce dospělých.
Přiznám se, že mě na britském pokusu nejvíce pobavil zmíněný program s kamerou. Vědci zjevně dobře vědí, že na pauzu sami od sebe zapomeneme, a proto nás musel hlídat stroj. Poznávám se v tom. Patřím k lidem, kteří si řeknou, že už jen dopíšou tuhle větu, a zvednou hlavu až za hodinu a půl. Návrat potíží týden po vypnutí programu mě proto vůbec nepřekvapuje.
Jak si pravidlo ochočit
Pohled z okna představuje nejjednodušší řešení, protože šest metrů volného prostoru v pokoji často nenajdete. Zadívejte se na strom, komín nebo protější okno a vědomě několikrát pomalu mrkněte. Připomínku si můžete nastavit v telefonu nebo na chytrých hodinkách.
Pomáhá i drobná úprava pracovního místa. Obrazovku si posuňte tak, aby byla mírně pod úrovní očí. Autoři odborného komentáře v časopise Annals of Medicine and Surgery tento krok řadí k opatřením, která nepohodlí očí prokazatelně zmírňují.
Ještě lépe funguje spojit pauzu s činností, kterou děláte tak jako tak:
- s douškem vody,
- s odesláním e-mailu,
- s koncem dílu pohádky.
Zvyk se pak udrží sám a žádný hlídací program nepotřebujete. Profesor Wolffsohn chce v budoucnu zkoumat, zda lze mrkání u obrazovky natrénovat natolik, aby nebyly nutné ani žádné připomínky.
Dětem pomůže, když pravidlo pojmete jako hru. Kdo první najde z okna ptáka, auto nebo červenou střechu? Dvacet vteřin uteče jako voda a oči si odpočinou, aniž by byla o nějakém odpočinku vůbec řeč.
Pokud pálení, bolest hlavy nebo rozmazané vidění přetrvávají i přes pravidelné přestávky, objednejte se k očnímu lékaři. Někdy za potížemi stojí obyčejná nekorigovaná oční vada, kterou snadno vyřeší nové brýle.
Dvacet vteřin u okna není půst ani zázrak. Je to malá laskavost pro oči, které pro nás celý den pracují naplno. A chvilka s pohledem na oblohu možná prospěje nejen jim.
P.S.
Kdy jste se dnes naposledy podívaly z okna? Jestli si nevzpomínáte, zkuste to hned teď, dvacet vteřin stačí. Mně při psaní nejvíce utkvělo v paměti, že se potíže účastníků týden po skončení pokusu vrátily. Pokud vám podobné texty pomáhají, budu ráda za vaši podporu. Dává mi prostor číst studie celé a psát o nich bez přehánění.





