Článek
V roce 2003 sedělo v Berlíně čtrnáct mladých lidí – sedm mužů a sedm žen – v uzavřené místnosti, kde přístroje měřily každý jejich nádech a výdech. Vědci z kliniky Charité jim podali půl litru obyčejné vody pokojové teploty a sledovali, co se bude dít.
Výsledek je překvapil. Podle studie, kterou následně otiskl odborný časopis Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism, stoupl účastníkům po vypití vody výdej energie o 30 %. Nárůst začal do deseti minut a vrcholil po třiceti až čtyřiceti minutách. Vědci dokonce pomocí tenké sondy sledovali, co se odehrává přímo v podkožní tukové tkáni. Autoři spočítali, že dva litry vody denně by zvýšily výdej energie asi o 400 kilojoulů, tedy o necelých sto kilokalorií.
Z tohoto čísla se během několika let stala internetová legenda. Postupně se k ní přidala ledová voda, ranní lačný žaludek a nálepka „metabolický šok“. Jenže věda mezitím pokročila a příběh má pokračování, o kterém se na sociálních sítích mluví mnohem méně.
Švýcarská kontrola
V roce 2006 se berlínský výsledek rozhodli ověřit fyziologové z Univerzity ve Fribourgu. Postupovali pečlivě. Dobrovolníci v různých dnech pili zhruba půl litru destilované vody, fyziologického roztoku nebo slazeného nápoje. Sladký nápoj sloužil jako kontrolní vzorek, protože u něj vědci s jistotou věděli, že výdej energie zvýší. Část účastníků dostala i vodu vychlazenou na 3 °C, tedy skutečně ledovou.
Výsledky vyšly ve stejném časopise jako berlínská studie a podle švýcarských autorů vrhly na původní tvrzení stín pochybností. Voda pokojové teploty výdej energie nezvýšila vůbec. Slazený nápoj ano, jak se ostatně dalo čekat. A ledová voda? Ta zvedla energetický výdej jen o skromných 4,5 % po dobu jedné hodiny.
Švýcaři upozornili ještě na jednu zajímavost. Tělo nespálilo ani tolik energie, kolik by teoreticky vyžadovalo ohřátí vody na tělesnou teplotu. Jak přesně si organismus tuto práci ušetří, zatím nevíme.
Kolik vlastně stojí ohřát sklenici vody
Školní fyzika nepatří k nejoblíbenějším vzpomínkám, tady ale postačí jednoduché násobení. Ohřát půl litru vody ze tří stupňů na sedmatřicet vyžaduje zhruba 17 kilokalorií. To odpovídá množství energie, jaké obsahují dvě až tři mandle. A jde o pomyslný strop, kterého tělo podle švýcarské studie ani nedosáhne.
I kdybyste tedy denně vypily čtyři sklenice ledové vody, spálíte nanejvýš o několik desítek kilokalorií více. Oproti jedné sušence k odpolední kávě jde o zanedbatelnou hodnotu. Slib, že vám ledová voda zrychlí spalování tuků o třetinu, se tak rozpouští rychleji než kostka ledu v čaji.
Už samotní berlínští autoři zjistili, že přibližně 40 % zvýšeného výdeje energie padlo na ohřátí vody z 22 na 37 °C. Zbytek přičítali reakci nervového systému, kterou dokázaly zmírnit léky blokující adrenalinové receptory. A ještě jeden detail: u mužů se zvýšený výdej energie kryl hlavně z tuků, u žen však převážně ze sacharidů. Ani v původní studii tedy u žen nešlo o „spalování tuků“.
Kde voda opravdu pomáhá
Tady přichází ta příznivější zpráva. Voda při hubnutí pomoci může, jen jinou cestou, než slibují sociální sítě. Nezahřívá totiž motor, ale zabírá místo v žaludku.
V roce 2009 to otestoval tým z Virginia Tech. Do studie zařadil 48 lidí s nadváhou či obezitou ve věku 55 až 75 let. Všichni dodržovali dvanáct týdnů redukční jídelníček a polovina z nich k tomu vypila půl litru vody před každým hlavním jídlem. Podle výsledků v časopise Obesity zhubla skupina pijící vodu přibližně o dva kilogramy více než ostatní.
Vědci rovněž přesně změřili, kolik toho lidé u testovacího jídla spořádali. Na začátku studie snědli účastníci po vypití půllitru vody v průměru o 43 kilokalorií méně. Tekutina zkrátka utlumila prvotní hlad a talíř zůstal prázdný u menší porce.
Jak vodu využít s rozumem
Mám ráda svou ranní sklenici vody ve chvíli, než se doma rozjede kolotoč snídaní a hledání ponožek. Představa ledového nápoje nalačno uprostřed listopadu mě ale spíše rozklepe. Proto mě potěšilo, že nic takového vůbec nepotřebuji. Pokud vám ledová voda chutná a osvěží vás, pijte ji s radostí. Jestliže ne, klidně si dopřejte vlažnou nebo teplou. Tělo ocení především samotné tekutiny, nikoliv teplotu nápoje.
Nejlépe podložená rada je překvapivě obyčejná: vypijte sklenici či dvě vody asi půl hodiny před hlavním jídlem. Pomůže vám to rozpoznat, zda máte skutečně hlad, nebo jen žízeň, a možná si pak naložíte o něco menší porci. Zkuste si ke každému jídlu postavit na stůl džbán s vodou, abyste po něm sáhly dříve než po slazeném nápoji.
Vyplatí se také mít vodu neustále po ruce. Lahev v tašce, sklenice na pracovním stole nebo hrnek vedle přebalovacího pultu fungují jako nenápadná připomínka. Spousta z nás si totiž žízeň uvědomí až ve chvíli, kdy nás začne bolet hlava nebo na nás dolehne odpolední únava. A ranní sklenice vody ještě před kávou je příjemný zvyk, pokud vám dělá dobře – jen od ní nečekejte zázraky na váze.
Kohoutkovou vodu přitom nemusíte nijak vylepšovat. Plátek citronu či několik lístků máty představují příjemné zpestření, nikoliv nutnost. A pokud čistou vodou nahradíte slazené limonády nebo džusy, uděláte pro svou postavu mnohem více než jakýmkoliv trikem s teplotou.
Opatrnost je namístě u lidí, kterým lékař kvůli onemocnění srdce nebo ledvin doporučil omezit příjem tekutin. Ti by se měli řídit pokyny odborníka, nikoliv obecnými radami v článcích.
Sklenice ledové vody tedy žádný metabolický zázrak neskrývá. Nabízí však něco možná cennějšího: krátkou chvilku, kdy se zastavíte, napijete a dáte tělu šanci říct si, co doopravdy potřebuje. A to zvládne každá z nás, klidně s hrnkem vlažné vody v ruce.
P.S.
Nejvíce mě při psaní pobavilo, že i autoři původní berlínské studie přiznávali, že velkou část efektu tvořilo prosté ohřátí vody. Krátce a upřímně: jestli chcete, abych dál prověřovala virální zdravotní triky, potěší mě drobný příspěvek. Díky za váš čas.
