Článek
„Druhé už bude snazší, vždyť víme, jak na to.“ Tuto větu slyšel snad každý pár, který čeká další miminko. A je v ní kus pravdy. Víte, jak přebalovat, uspávat i jak zvládnout noční kojení. Jenže váš vztah s druhým dítětem nezačíná na zelené louce – spíše přestavujete dům, ve kterém už bydlíte.
Americká vývojová psycholožka Brenda Vollingová z Michiganské univerzity zkoumala, jak se manželství proměňuje po narození druhého potomka. Sledovala 229 manželských párů od těhotenství až do prvních narozenin miminka. Zpovídala je první, čtvrtý, osmý a dvanáctý měsíc po porodu.
Jeden univerzální scénář nenašla. Nejčastější vzorec, který se týkal 44 % párů, však vypadal následovně: u žen během prvního roku postupně ubývalo spokojenosti ve vztahu, zatímco muži prožívali spíše líbánkové období. Krize tedy obvykle nepřišla hned s porodem. Dostavila se potichu v měsících, kdy se život začal vracet do běžných kolejí.
Šest různých cest
Studie vyšla v roce 2015 v časopise Couple and Family Psychology. Vollingová v datech zjišťovala, zda páry procházejí krizí, krátkodobým propadem s následným zlepšením, líbánkovým obdobím, pozvolnou proměnou, nebo zda u nich zůstává vše při starém. Statistická analýza nakonec účastníky rozdělila do šesti skupin.
Vedle nejpočetnější skupiny, v níž spokojenost žen klesala a muži byli nadšení, se jasně rýsoval ještě druhý častý scénář. Týkal se zhruba třetiny párů: ženy v průběhu roku vnímaly stále více konfliktů, zatímco muži prošli jen krátkým zakolísáním a brzy se nové situaci přizpůsobili. Pouze menšina manželství zažila oboustrannou euforii nebo nepocítila žádnou změnu.
Čím se jednotlivé skupiny lišily? Podle autorů hrály roli osobní dispozice, například sklon k depresím či povahové rysy, a dále stres spojený s neplánovaným těhotenstvím. Záleželo rovněž na tom, jak spolu partneři dokázali komunikovat a jakou oporu měli ve svém okolí.
Vollingová proto doporučuje zaměřit práci s rodiči na partnerskou komunikaci, prevenci deprese a budování zázemí, které rodinu podrží. Na tyto výzvy by se podle ní měly připravit už páry, které druhé dítě teprve plánují.
Proč to přijde až později
Prvních několik týdnů s novorozencem se nese v duchu výjimečného stavu. Babička vaří, partner si bere dovolenou, návštěvy nosí dárky a nikdo od vás neočekává velké výkony. Všichni chápou, že procházíte náročným obdobím.
Pak se ale výjimečný režim změní v běžnou každodennost. Partner se vrátí do práce, babička odjede domů, starší sourozenec znovu chodí do školky a vy zůstáváte se dvěma dětmi, z nichž každé má úplně jiné potřeby. Přibude prádla, plánování i nočního vstávání, zatímco chvil pro vás dva ubude. Dvě děti totiž neznamenají dvojnásobek práce s jedním. Jsou to dva odlišné rozvrhy, které se jen málokdy potkají.
Pokud na ženě leží větší díl každodenní péče, únavu pocítí dříve a silněji. Muž tak může nabýt dojmu, že doma vše hladce klape, zatímco žena si připadá, že se v povinnostech topí. Právě proto si mohou oba partneři ze stejného roku odnést tak odlišnou zkušenost.
Pozornost si zaslouží ještě jedno zjištění. Rumunské psycholožky shrnuly v metaanalýze publikované v časopise Frontiers in Psychology 49 studií zkoumajících, jak se mění manželská spokojenost po příchodu dítěte. Pokles se podle nich nezastaví po prvním roce, ale v mírnější podobě pokračuje i ve druhém. Partneři se přitom navzájem ovlivňují: když prudce klesá spokojenost jednoho, začne rychleji padat i u druhého. Nespokojenost jedné strany tedy není jen „jejím problémem“. Dříve či později dopadne na oba.
Otcové to vidí jinak
Zajímavý pohled přináší také německá studie z Technické univerzity v Drážďanech. Vědci v ní sledovali přes šest set mužů před porodem a následně více než dva roky po něm. Podle výsledků v časopise PLOS ONE klesala prvorodičům spokojenost ve vztahu prudčeji a déle než mužům, kteří už jedno dítě měli. U dvojnásobných otců se po čtrnácti měsících od porodu spokojenost dokonce začala opět zvyšovat.
Tato zjištění přesně zapadají do závěrů americké studie. Pro mnoho mužů je druhé dítě skutečně snazší. Tím spíše by si však měli všímat toho, že jejich partnerka může stejné období prožívat úplně jinak.
Co pomáhá
Upřímně mě na celém tématu nejvíce zasáhla představa, kolik žen si v takové situaci potichu vyčítá, že selhává. Vždyť už to přece jednou zvládly, tak proč je to najednou tak těžké? Ráda bych, aby každá z nás věděla, že vyčerpání a pocit odcizení po druhém porodu neznamenají, že děláme něco špatně. Ukazují jen, že toho máme na bedrech opravdu hodně.
Mluvte spolu dříve, než pohár přeteče. Nejlépe si ještě v těhotenství, kdy máte trochu klidu, sedněte a proberte, jak si rozdělíte noční vstávání, ranní vypravování do školky, nákupy i víkendy. Na papíře to možná vypadá banálně, v praxi vám však taková domluva ušetří spoustu nevyřčených výčitek.
Pojmenujte rozdíl v prožívání. Věta „Mám pocit, že ty vše zvládáš s přehledem, zatímco mně to přerůstá přes hlavu“ otevře rozhovor mnohem lépe než tichá křivda. Partner možná vůbec netuší, jak vám je.
Hledejte oporu i mimo váš pár. Babičky, kamarádky, sousedky nebo placená výpomoc s úklidem nepředstavují rozmar, ale důležitou prevenci. Právě podpora okolí patřila ve výzkumu k faktorům, které spokojenější dvojice odlišovaly od ostatních.
Nezapomínejte na sebe jako na partnery. Nemusíte hned plánovat romantickou večeři. Stačí deset minut večer bez telefonů, kdy se jeden druhého zeptáte, jak jste se dnes doopravdy měli.
A pokud cítíte, že smutek, podrážděnost nebo vyčerpání trvají celé týdny a nepolevují, obraťte se na lékaře či psychologa. Poporodní deprese se může objevit i po druhém dítěti a nemá nic společného s osobním selháním.
Druhé dítě není zkouška, kterou musíte složit na jedničku. Je to nová kapitola, kterou spolu teprve píšete. A některé stránky zkrátka vznikají pomaleji.
P.S.
Při psaní mě nejvíce překvapilo, jak odlišně mohou muži a ženy prožívat stejný rok s druhým dítětem. Možná stojí za to si o tom dnes večer promluvit. Pokud chcete více podobných článků, každý příspěvek mi pomůže najít na ně čas.
