Článek
Určitě znáte ten magický okamžik. Jste někde v pátém nebo šestém měsíci těhotenství, po dlouhém a náročném dni konečně usednete večer na gauč, ruce si jemně položíte na břicho a tiše čekáte. Zkusíte na ten svůj malý „zázrak“ promluvit. Možná mu i zanotujete ukolébavku, kterou si pamatujete ještě ze svého vlastního dětství. A pak se trochu začervenáte a kradmo se rozhlédnete po prázdném obýváku, jestli náhodou nevypadáte jako blázen, když si tu tak povídáte s vlastním pupíkem.
Dlouhé roky jsme se my ženy mylně domnívaly, že si miminko tam uvnitř žije ve své vlastní temné a dokonale izolované bublině. Že slyší tak nanejvýš tlumené bubnování našeho srdce a občasné hlučné kručení žaludku. Žily jsme v přesvědčení, že skutečný vývoj a to pravé „nasávání informací“ začíná až v den, kdy se dítě na porodním sále poprvé zhluboka nadechne čerstvého vzduchu.
Moderní neurologie však nyní přichází s objevem, ze kterého doslova naskakuje husí kůže. Ukazuje se totiž, že mozek vašeho miminka v bříšku rozhodně nespí. Právě naopak! Zcela hladově čeká na jakýkoliv podnět zvenčí. A tím vůbec nejlepším, nejkvalitnějším a absolutně nejdůležitějším „krmivem“ pro jeho budoucí inteligenci není ticho, nýbrž hudba.
Architektura velkoměsta ukrytého ve tmě
Představte si vyvíjející se dětský mozek v druhé polovině těhotenství jako obrovské, nově postavené velkoměsto. Domy (jednotlivé mozkové buňky a neurony) už pevně stojí na svých místech. Jsou jich miliardy. Zásadní problém však tkví v tom, že mezi těmito domy zatím chybí ulice, dálnice a telefonní dráty. Buňky zkrátka mezi sebou ještě neumějí pořádně komunikovat. Aby z tohoto velkoměsta nebylo jen nefunkční město duchů, musí se začít urychleně budovat obrovská informační síť (nervové synapse).
A co v tomto procesu funguje jako ten nejlepší hlavní architekt, který neurony jemně donutí natahovat k sobě ruce a tvořit hustou komunikační síť? Jsou to právě pravidelné zvukové podněty přicházející z vnějšího světa.
Když vyvíjející se plod vnímá rytmus a melodii, neděje se jen to, že by si v bříšku takzvaně „užíval příjemnou zvukovou kulisu“. Moderní neurozobrazovací studie s úžasnou přesností dokazují, že zvukové vlny prostupující plodovou vodou fungují jako fyzické stavební kameny. Pomáhají dětské mozkové kůře dozrávat mnohem rychleji a efektivněji než u dětí, které byly v prenatálním období vystaveny výhradně tichu nebo jen náhodnému, neuspořádanému hluku.
Vaše oblíbená písnička jako vstupenka do světa řeči
Možná si teď říkáte: „Dobře, tak mu začnu pouštět hudbu a on bude mít v budoucnu lepší hudební sluch.“ Jenže tento přesah je ve skutečnosti mnohem, mnohem hlubší!
Vědci zjistili fascinující fakt. Když miminko v bříšku soustředěně poslouchá pravidelný rytmus a střídání tónů, jeho mozek pilně trénuje dovednosti, které vůbec nesouvisejí jen s hudbou. Nedávný převratný výzkum odhalil, že už před narozením se díky vnímání rytmu v mozku aktivují nejen sluchová centra, ale také složité motorické a senzorické oblasti. To v praxi znamená, že si mozek s předstihem chystá dráhy pro to, jak bude dítě v budoucnu vnímat lidskou řeč, jak bude zvládat vlastní emoce a jak rychle se naučí komunikovat s okolním světem.
Bylo rovněž prokázáno, že prenatální vystavení hudbě zanechává v dětském mozku dlouhodobé paměťové stopy. Novorozenci, kterým matky v posledním trimestru pravidelně přehrávaly jednu konkrétní melodii, vykazovali i několik měsíců po porodu mnohem silnější mozkovou aktivitu ve chvíli, kdy tuto melodii znovu uslyšeli. Váš hlas a vaše hudba tak pro dítě tvoří ten úplně první, skutečný pocit „domova“ a absolutního bezpečí.
Hudba zkrátka připravuje mozkovou kůru na to, aby dokázala ihned po narození bleskově rozkódovat složité vzorce lidského hlasu, intonaci a slabiky. Děláte tak ze svého miminka malého, dokonale připraveného génia komunikace ještě dřív, než vůbec poprvé otevře oči.
Zapomeňte na drahé kurzy, stačí zapnout rádio (nebo zpívat!)
Velmi často na nás ze všech stran vyskakují agresivní reklamy na speciální prenatální sluchátka a „zaručená“ doporučení, že bychom měly plodit geniální jedince striktním poslechem Mozarta nebo Bacha. Milé budoucí maminky, prosím vás, nenechte se tím stresovat! Nic takového vůbec nepotřebujete. Tady je pár zcela jednoduchých tipů, jak svůj vlastní břišní „hudební festival“ rozjet naprosto přirozeně a s radostí:
- Zpívejte si nahlas (klidně i falešně): Vůbec nezáleží na tom, jestli náhodou nemáte hudební sluch a zpíváte trochu jako porouchaná siréna. Váš vlastní hlas totiž prostupuje vaším tělem přes kosti i tkáně a vytváří v plodové vodě nádherné, uklidňující hluboké vibrace. Pro vaše miminko je to ta absolutně nejkrásnější symfonie na světě. Vaše jemné vibrace mu láskyplně masírují celou nervovou soustavu.
- Pouštějte si to, co milujete vy sama: Nemusíte se nutit do vážné hudby, pokud u ní běžně usínáte nudou. Nejdůležitější je vaše vlastní prožívání! Když uslyšíte svou oblíbenou popovou písničku, začnete se pohupovat do rytmu a vyplaví se vám do krve endorfiny (hormony štěstí). Ty přes placentu okamžitě putují přímo k miminku, které si pak hudbu podvědomě spojí s pocitem obrovského štěstí a bezpečí.
- Vytvořte si večerní rituál: Zkuste si každý večer ve stejnou dobu sednout, dát si nohy nahoru a pustit si na čtvrt hodiny stejnou, uklidňující melodii. Děti předvídatelnost doslova milují. Až se vám za pár měsíců to malé uplakané klubíčko narodí a nebudete ho moci uprostřed noci utišit, tahle důvěrně známá melodie ho dokáže uspat jako mávnutím kouzelného proutku. Mám to osobně vyzkoušeno!
Být těhotná s sebou často přináší i obrovský, svazující strach o to, zda děláme všechno naprosto správně. Úzkostlivě si hlídáme, co jíme, jestli nespíme na špatném boku, a poctivě polykáme vitamíny. Ale zkuste si ten jedinečný čas s miminkem ukrytým uvnitř vás hlavně užít. Obejměte rukama své bříško, pusťte si písničku, u které jste se s partnerem seznámili, a jen tiše vnímejte to dokonalé spojení.
Víte totiž naprosto jistě, že tam uvnitř vám teď někdo velmi pozorně naslouchá. A že z každého jednotlivého tónu, který mu pošlete, si právě v tuto chvíli staví silnější, odolnější a mnohem šťastnější mozek.
P.S.
Děkuji, že jste dočetly až sem! Pevně doufám, že až si dnes večer znovu položíte ruce na bříško a začnete si tiše prozpěvovat, nebudete si už připadat vůbec bláznivě, ale spíše jako ta úplně nejlepší architektka na světě. Pokud vám tento malý vhled do fascinujícího světa vnitřních vibrací a „hudebního krmiva“ pro mozek pomohl zahodit zbytečný stud a užít si to magické napojení, budu moc ráda za vaši podporu. I drobný finanční příspěvek mi umožní dál sledovat tyto biologické zázraky a přinášet vám úžasná fakta, jež nám vracejí klid a sebedůvěru. Odkaz najdete níže.
