Článek
Ptáci v městských parcích se žen bojí o něco více než mužů. Když se k nim blíží žena, vzlétnou v průměru zhruba o metr dříve, než kdyby šel stejnou cestou muž. Děje se to v Česku, Francii, Německu, Polsku i ve Španělsku, a to u holubů stejně jako u strak.
Na studii publikované v odborném časopise People and Nature se podílela i ekoložka Yanina Benedettiová z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Sama přiznává, že ji výsledek zaskočil. „Jako ženu v terénu mě překvapilo, že na nás ptáci reagovali jinak,“ uvedla podle Britské ekologické společnosti, která časopis vydává.
Tento příběh zaujme na první pohled. Je to přesně ten druh vědy, u kterého se ráno u kávy usmějete a odpoledne o něm vyprávíte dětem na procházce.
Jak se měří ptačí strach
Ornitologové k tomu využívají jednoduché měřítko zvané úniková vzdálenost. Člověk jde přímo k ptákovi a ve chvíli, kdy opeřenec vzlétne, se změří vzájemný odstup. Čím dříve pták uletí, tím je opatrnější. Vědci tento údaj berou jako ukazatel strachu z predátora, přestože jim člověk nechce nijak ublížit. Zjišťují tak mimo jiné, jak silně ptáky ovlivňuje lidská přítomnost.
Tým nasadil osm zkušených ornitologů, čtyři muže a čtyři ženy. Všichni měli podobnou výšku a oblečení, aby se rozdíl nedal svést na velikost postavy nebo barvu bundy. Od dubna do července 2023 procházeli parky a zelenými plochami v sedmi městech pěti evropských zemí, jak popisuje Smithsonian Magazine. Celkem zaznamenali 2 701 pozorování u 37 ptačích druhů. Byly mezi nimi sýkory koňadry, vrabci domácí, kosi, straky i holubi, tedy běžní ptáci, které potkáváte na každé procházce.
Co ukázala data
Výsledek byl překvapivě jednoznačný. Muži se k ptákům dostali v průměru o metr blíže než ženy. Rozdíl se potvrdil ve všech pěti zemích a u všech 37 druhů. Platil pro plaché ptáky, kteří ulétají brzy, i pro ty krotší, již si lidi pustí téměř k tělu.
Nejtolerantnější byli holubi, kteří vzlétali v průměru ze vzdálenosti asi 3,5 metru. Nejplašší naopak byla žluna zelená, jež uletěla zhruba na 16 metrů. I tyto druhy ale před ženami prchaly dříve. U holuba, který k sobě jinak pustí člověka na tři a půl metru, je metrový rozdíl poměrně výrazný.
Autoři použili moderní srovnávací statistické metody. Vzorec chování byl podle biologa Daniela Blumsteina z Kalifornské univerzity v Los Angeles stejný ve všech městech i u všech druhů. „Ptáci byli k ženám méně tolerantní než k mužům a tento výsledek byl geograficky konzistentní,“ shrnuje Blumstein.
„Objevili jsme určitý jev, ale opravdu netušíme, co za ním stojí,“ říká spoluautor studie Federico Morelli z Turínské univerzity.
Blumstein dodává, že výsledkům plně důvěřuje. „Zatím pro ně jen nemáme přesvědčivé vysvětlení,“ podotkl.
Čím se ženy pro ptáky liší
Vědci se zatím mohou pouze dohadovat. Nabízejí tři možná vysvětlení, na co opeřenci reagují:
- odlišný pach,
- tvar těla,
- styl chůze.
Ptáci podle Benedettiové jasně vnímají jemné signály, kterých si lidé snadno nevšimnou. Podle serveru Sci.News autoři z dat usuzují, že městští ptáci zřejmě dokážou rozpoznat pohlaví přicházejícího člověka. Pokud mají muži a ženy podobnou výšku i oblečení, může rozhodovat způsob našlapování, pohyb boků nebo vůně.
Je to podobné, jako když dítě pozná mámu podle kroků na chodbě dříve, než se otevřou dveře. Nemusí ji vidět, stačí mu známý rytmus. Ptáci možná dělají totéž, jen u lidí, které nikdy předtím nepotkali.
Benedettiová navrhuje, aby další studie testovaly pohyb, pach a tělesné znaky odděleně. Neměly by je schovávat pod jeden souhrnný pojem pohlaví.
Proč nejde jen o kuriozitu
Výsledek má dopad i na samotnou vědu. „Mnoho behaviorálních studií předpokládá, že lidský pozorovatel je neutrální. U městských ptáků v našem výzkumu to ale neplatilo,“ upozorňuje Benedettiová. Pokud opeřenci reagují rozdílně na ženy a muže, mohou výsledky záviset na tom, kdo zrovna vyrazil do terénu. Vědkyně v tom vidí i otázku rovnosti ve vědě a přínos pro městskou ekologii. Tento obor zkoumá, jak se divoká příroda přizpůsobuje životu mezi domy a lidmi.
Studie vyšla v únorovém čísle časopisu, širší pozornost však získala až v květnu, kdy ji Britská ekologická společnost představila veřejnosti. Psala o ní média po celém světě, od magazínu Smithsonian až po britský deník The Times.
Holubi, kteří nás pozorují
Na celé studii je nejpoutavější představa, jak pozorně nás ptáci sledují. Procházíme parkem s kočárkem, telefonem v ruce a myšlenkami u nákupu. Kos na trávníku mezitím vyhodnocuje, kdo jsme, jak se pohybujeme a zda nám může věřit. My je téměř nevnímáme, zatímco oni nás čtou do nejmenších detailů.
Až budete příště krmit kachny nebo sledovat sýkorky za oknem, zkuste si všimnout, kdy přesně vzlétnou. Možná přijdete na to, co vědci zatím netuší. A pokud vám pták uletí o kousek dříve než vašemu partnerovi, neberte si to osobně. Prostě jen poznal, že jste žena. Samotný fakt, že to dokáže rozlišit i obyčejný kos v parku, je vlastně pozoruhodný.
P.S.
Zkusily byste si na příští procházce všimnout, kdy přesně vám pták uletí, a porovnat to s partnerem? Napište mi do diskuze, jak to dopadlo, ráda si přečtu vaše domácí výzkumy. A pokud vás podobné odlehčené články o vědě baví, podpořte mě libovolnou částkou.
