Článek
Je dvě hodiny ráno. Bosýma nohama přešlapujete na studené podlaze obýváku, na rameni houpete ten malý, křehký uzlíček a v duchu se ptáte sama sebe: Co dělám špatně? Vaše miminko se kroutí, přitahuje nožičky k tělíčku, bříško má napjaté jako malý bubínek a usedavě pláče. Zkoušela jste zpívat, měnit plínku, chovat v klubíčku. A přesto se zdá, že nic nezabírá.
Taky jsem tyhle noci zažila. Ten svíravý pocit bezmoci, kdy byste nejraději plakala s ním, protože vás děsí představa, že vaše dítě něco bolí a vy nemáte kouzelnou hůlku, abyste to lusknutím prstu napravila.
Pojďme si hned na začátku říct jednu naprosto zásadní věc: Není to vaše chyba.
Představte si, že si domů přinesete zbrusu nový, vysoce sofistikovaný kávovar. Zapojíte ho do sítě, nalijete vodu, ale ty vnitřní trubičky a hadičky jsou ještě úplně suché, nikdy jimi neprotekla ani kapka. Prvních pár spuštění bude přístroj prskat, syčet, bude se v něm hromadit vzduch a chvíli potrvá, než začne plynule fungovat.
A přesně tohle se děje v tělíčku vašeho drobečka.
Proč se ta malá továrna zasekává?
V prvních třech měsících života je dětský GIT (gastrointestinální trakt – tedy celá ta složitá trávicí soustava) zkrátka velmi nezralý. Střeva se teprve učí svůj základní úkol: zpracovávat mléko a posouvat potravu dál.
Plyny se v tomto křehkém systému přirozeně hromadí. A co je horší, miminko ještě nemá vyvinuté svaly a reflexy k tomu, aby umělo tento tlak účinně a bezbolestně „vypustit“. Když k tomu navíc připočteme fakt, že při každém krmení – ať už láskyplně kojíte, nebo podáváte připravenou lahvičku – dítě spolyká i trochu vzduchu, zaděláno na večerní drama je téměř okamžitě.
Ta bezmoc, když miminko pláče a vy nevíte, jestli ho něco bolí, nebo je jen přetažené. Ten tíživý pocit viny z vlastního selhání. Věřte mi, zaražené větry jsou naprosto normální vývojovou fází, kterou si projde většina dětí.
Nemá smysl se trápit tím, co by bylo kdyby. Důležité je vědět, že z tohoto začarovaného kruhu existuje cesta ven. A ne, nemusíte jen zatnout zuby a „přečkat to“, jak nám občas radí starší generace.
Co funguje, když babské rady selžou
Možná jste už vyzkoušela litry fenyklového čaje, kmínové obklady a kdovíco ještě. Odborníci se ale shodují, že spousta těchto zaručených rad prostě nefunguje spolehlivě, nebo pro ně chybí důkazy. Naštěstí existují praktiky, které jsou ověřené a přinášejí skutečnou úlevu.
Pediatři z Dětské nemocnice ve Filadelfii mají jasno. Tím absolutně nejdůležitějším krokem je správné odříhnutí.
Vzduch, který se dostane do žaludku, musí ven dřív, než doputuje do střev, kde začne dělat neplechu.
- Nečekejte až na konec: Zkuste miminko nechat odříhnout i v polovině krmení.
- Změňte polohu: Postavte si drobečka na rameno, nebo si ho posaďte na kolena s mírným předklonem, opřeného o vaši dlaň.
- Buďte trpělivá: Pokud to nejde hned, položte miminko na půl minuty na záda a zkuste to znovu. Změna polohy často bublinu uvolní.
Dalším skvělým pomocníkem je pohyb a fyzikální zákony. Znáte cvik zvaný „kolo“? Podle odborného portálu WebMD je právě střídavé, jemné přitahování nožiček k bříšku tím nejlepším způsobem, jak mechanicky pomoci plynům z dolní části střev ven. Dělejte to klidně několikrát denně po dobu jedné až dvou minut.
Ruku v ruce s pohybem jde i dotyk. Vaše ruce mají ohromnou moc. Jemná masáž teplou dlaní, prováděná vždy po směru hodinových ručiček, dokáže zázraky. Podrobný návod, jak při masáži postupovat a jaký tlak zvolit, skvěle popisuje článek v magazínu Zdraví jako vášeň. Teplo a lehký tlak pomáhají střevům v jejich peristaltice.
Malí pomocníci z lékárny a kdy zbystřit
Občas ale jen fyzický kontakt nestačí. Zkoušíte všechno, krmíte dřív, než miminko propukne v hysterický pláč (protože u něj polyká vzduchu úplně nejvíc), dáváte ho přes den pravidelně na bříško, ale úleva nepřichází.
V takové chvíli není prohra sáhnout po kapkách s obsahem simetikonu. Odborný text v lékárnických listech Pharmanews vysvětluje, že tyto přípravky fungují na čistě fyzikálním principu. Jednoduše rozbijí velké bubliny plynu ve střevech na spoustu malých, které už miminko dokáže snadno vyloučit. Jsou bezpečné, nevstřebávají se do krve a můžete je podávat i novorozencům.
Kdy už ale domácí péče nestačí a je čas zvednout telefon? Volejte pediatra, pokud:
- Vaše miminko pláče více než 3 hodiny denně, 3 dny v týdnu (může jít o pravou koliku).
- Objeví se horečka, časté zvracení nebo najdete krev ve stolici.
- Drobeček odmítá jíst nebo nepřibírá na váze.
Vyhněte se naopak experimentům s rektální rourkou, pokud vám ji výslovně nedoporučil lékař. Tudy cesta opravdu nevede.
Ty probdělé noci jsou vyčerpávající a dají zabrat i těm nejsilnějším z nás. Ale vaše miminko netrpí proto, že byste byla špatná máma. Nepotřebuje dokonalost, potřebuje vaši hřejivou náruč, tlukot vašeho srdce a špetku trpělivosti, než se jeho tělíčko naučí s tím velkým světem fungovat.
Děláte maximum. A věřte mi – to úplně stačí. Brzy to přejde a vy se zase vyspíte. Slibuji.
P.S.
První měsíce života představují pro dětský trávicí systém mimořádně náročné období adaptace. Mnoho potíží, které rodiče vnímají jako známku zdravotního problému, souvisí ve skutečnosti s přirozenou nezralostí střev, nervové soustavy a koordinace trávení. Právě proto považuji za důležité předávat informace vycházející z pediatrických doporučení a odborných zdrojů, nikoliv pouze z tradovaných rad a internetových diskusí. Pokud oceňujete články, které propojují vědecké poznatky s každodenní rodičovskou praxí a pomáhají odlišit běžné vývojové obtíže od situací vyžadujících lékařskou pomoc, budu vděčná za vaši podporu. Umožňuje mi věnovat čas studiu odborných materiálů a vytvářet obsah, který rodičům přináší více jistoty, porozumění a klidu v jednom z nejnáročnějších období jejich života.
