Článek
Znáte to. Zapomenete, kam jste položily klíče, a hned se vám v hlavě ozve ten nepříjemný hlásek: „Začíná to.“ Paměť bereme jako něco, co se s věkem prostě opotřebuje, a čekáme, kdy přijde na řadu.
Já to tak měla taky. Dokud jsem nenarazila na myšlenku, která mi udělala radost. Mozek totiž není sval, který jen chřadne. Je spíš jako zahrada. Když se o ni staráte, kvete i po sedmdesátce. A jedním z nejjednodušších způsobů, jak ji zalévat, je učit se nová slova.
Mozek, který se má co učit, stárne pomaleji
Vědci v posledních letech zkoumají, jestli se dá učení cizího jazyka využít jako trénink pro stárnoucí mozek. A závěry jsou nadějné. Podle přehledu z časopisu Frontiers in Human Neuroscience se učení nových slov nabízí jako nenásilný způsob, jak podpořit zdravé stárnutí.
Když se totiž učíte nové slovo, mozek musí vytvořit nové spojení a to staré propojit s tím, co už znáte. Je to malá mozková rozcvička, kterou zvládnete u snídaně. A na rozdíl od křížovek, u kterých pořád dokola používáte, co umíte, vás nová slovíčka nutí sáhnout do neznáma.
Mozek je jako zahrada. Nejde o to, jak je stará, ale jak pravidelně se o ni staráte.
Budu k vám ale upřímná, protože si vás vážím. Nejde o žádný zaručený zázrak. Výsledky studií jsou zatím smíšené a někteří vědci zlepšení všech schopností nepotvrdili. Učení slov není pilulka, po které bude paměť „ostrá jako břitva“. Je to spíš laskavá péče, která mozku dává důvod zůstat ve střehu.
Dobrá zpráva, kterou o své paměti nevíte
Uklidnila mě přitom ještě jedna věc. Slovní zásoba patří k tomu nejodolnějšímu, co v hlavě máme. Zatímco leccos s věkem slábne, právě zásoba slov a jejich významů zůstává silná a často se dokonce zlepšuje.
Jinými slovy, i když si občas na slovo nemůžete vzpomenout, neznamená to, že se vám paměť rozpadá. Ta část mozku, která pracuje s významy slov, patří k vašim největším spojenkyním. Když ji navíc pravidelně přiživujete, děláte přesně to, co jí svědčí.
Jak na to, aby vás to bavilo
Nemusíte se hned zapsat na jazykový kurz. Stačí drobnost, kterou vpletete do dne. Ráno u kávy si najděte pár nových slov v jazyce, který vás vždycky lákal. Nebo si čtěte a slova, kterým nerozumíte, si nenechte utéct, ale vyhledejte je.
Klíč není v počtu, ale v pravidelnosti a v tom, aby vás to těšilo. Vědci dokonce zjistili, že si nová slova nejlépe pamatujeme tehdy, když pro nás mají osobní smysl. Učte se proto slova, která se vážou k tomu, co máte rády. K vaření, cestování, vnoučatům, zahradě. Mozek si líp zapamatuje to, co ho zajímá.
A nebojte se, jestli vám to zpočátku půjde pomalu. Nesoutěžíte s nikým, ani se svým mladším já. Každé nové slovo je malá výhra a každá výhra se počítá.
Nejsme odsouzené k zapomínání
Vím, jak snadno se ke stárnutí přidá strach. Bojíme se, že o sebe pomalu přijdeme, a každé zaváhání paměti bereme jako důkaz. Jenže tělo ani mozek nejsou stroje, které se prostě opotřebují a hotovo. Jsou to živé systémy, které reagují na to, jak s nimi zacházíme.
Pár nových slov denně nezastaví čas. Může ale vaší hlavě dát to, po čem touží nejvíc, totiž smysl a pohyb. A vy přitom nepotřebujete nic než chvilku a zvědavost.
Takže jestli se občas přistihnete, jak zapomínáte, kam jste daly brýle, nekárejte se. Radši si dopřejte to malé kouzlo učení. Zvládneme to, holky. Náš mozek je pořád zvědavější, než si myslíme.
P.S.
Věřím, že za strachem ze stárnoucí paměti se často skrývá jen málo informací o tom, jak náš mozek doopravdy funguje. Slovní zásoba a smysl pro významy zůstávají silné dlouho do stáří a učení nových slov je dokáže dál posilovat. Jestli vám dává smysl číst texty, které spojují vědu, ženskou zkušenost a laskavost k sobě samé, budu vděčná za vaši podporu. Pomůže mi dál otevírat témata, u kterých místo strachu nabídnu naději a pár praktických kroků.
