Článek
Sedíte u počítače. Díváte se na monitor, ale písmenka se vám slévají do šedivé šmouhy. Čtete ten samý e-mail už potřetí a vlastně vůbec netušíte, co v něm stojí. Vaše myšlenky poletují z místa na místo jako zmatený motýl.
V takových chvílích většinou začneme obviňovat samy sebe. „Zase jsem málo spala. Jsem přetažená z dětí. Asi už stárnu a hloupnu.“ Abychom svůj unavený mozek trochu nakoply, sáhneme do šuplíku. Nevytáhneme čokoládu – jsme přece dospělé a zodpovědné! Vytáhneme krásně zabalenou fitness proteinovou tyčinku, instantní ovesnou kaši nebo si v kuchyňce otevřeme lákavý ochucený jogurt s nápisem light.
A přesně v tu chvíli si prokazujeme medvědí službu.
Ztráta soustředění a lepkavá mozková mlha totiž velmi často nejsou projevem chybějícího spánku. Je to volání našeho mozku o pomoc. A to, čím se ho s dobrým úmyslem snažíme zachránit, ho ve skutečnosti potichu a jistě ochromuje.
Zloději v líbivých obalech
Dlouho jsem žila v přesvědčení, že takzvané „nezdravé jídlo“ znamená fast food. Hranolky, hamburgery nebo litry sladkých limonád. Myslela jsem si, že pokud se těmto věcem vyhýbám, jsem v bezpečí.
Pak mi ale spadly růžové brýle. Vědci totiž začali bít na poplach před něčím mnohem nenápadnějším: UPF (z anglického Ultra-Processed Foods), tedy vysoce průmyslově zpracované potraviny. UPF nepředstavují jen chipsy. Jsou to potraviny, které prošly tolika továrními procesy a chemickými úpravami, že už vlastně vůbec nepřipomínají původní surovinu.
Jsou plné emulgátorů, zahušťovadel, umělých sladidel a modifikovaných škrobů. Jde o snídaňové cereálie, proteinové tyčinky, balené krájené chleby, jež vydrží měsíc měkké, i ony zmíněné ovocné jogurty.
Je znepokojivé, jak moc jsme si na tyto chemické koktejly zvykly. Podle výzkumů zaměřených na stravovací návyky tvoří vysoce průmyslově zpracované potraviny celé dvě třetiny veškerého kalorického příjmu u mladých lidí. A my dospělí za nimi rozhodně nezaostáváme.
Křehký motor a naředěné palivo: Proč nám to nemyslí?
Abychom pochopily, co to dělá s naším myšlením, musíme se na náš mozek podívat jako na ten nejluxusnější motor ze všech.
Představte si, že máte v garáži špičkové sportovní auto. Aby jelo rychle a plynule, potřebuje prémiové, čisté palivo (skutečné, celistvé potraviny). Když do něj ale nalijete levný, naředěný benzin plný mikroplastů a chemikálií (UPF), auto sice chvíli pojede, ale brzy začne škytat. Filtry se zanesou, motor ztratí tah a nakonec se zadrhne.
A přesně to děláme svému mozku. Náš centrální nervový systém je extrémně citlivý na to, čím ho vyživujeme. Jak odhalily nejnovější vědecké zprávy, konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin má tichý, ale zcela prokazatelný vliv na naši schopnost udržet pozornost a soustředit se na složitější úkoly.
Když do sebe pošleme uměle stvořenou potravinu, tělo ji zkrátka nepozná. Reaguje na ni jako na vetřelce a spustí imunitní reakci. Vzniká takzvaný systémový zánět. Tento zánět se může dostat až do mozku, kde začne narušovat neurologické procesy. My jej fyzicky necítíme – nebolí nás hlava, nemáme horečku. Vnímáme jen tu zpropadenou „mlhu“, zapomínáme slova a nedokážeme se začíst ani do jediné stránky knihy.
A co hůř, nejde o chvilkový výpadek. Vědci zkoumající neurodegenerativní onemocnění našli přímou spojitost mezi vysokým příjmem UPF a rychlejším kognitivním úpadkem, který může v pozdějším věku vést až k vážným problémům s pamětí, včetně vyššího rizika demence.
Jedno zdravé jablko to nezachrání
Dlouho jsem se chlácholila: „Vždyť já jím k obědu zeleninové saláty a večer si vařím brokolici! Ta jedna proteinovka z automatu mě přece nezabije.“
Zde ovšem přichází to vůbec nejdrsnější zjištění. Odborníci z Monash University potvrdili, že vysoce průmyslově zpracované potraviny poškozují naši pozornost dokonce i tehdy, pokud je zbytek našeho jídelníčku ukázkově zdravý.
Chemický „šum“ z umělých přísad totiž přehluší benefity všeho zdravého, co do sebe vpravíme. Je to stejné, jako byste do vany plné čisté vody káply trochu černého inkoustu. Voda už zkrátka nikdy nebude křišťálově čistá, bez ohledu na to, kolik další čisté vody do ní přidáte.
Holky, přiznám se, že mě tyto informace nejprve docela vyděsily. Žijeme v rychlé době a občas zkrátka potřebujeme sáhnout po něčem rychlém do ruky.
Nejde o to, abychom zítra všechny vyházely polovinu spíže do popelnice a hroutily se z toho, že nemáme čas pěstovat si pšenici na domácí kváskový chléb. Extrémy nefungují. Jde o to, abychom si začaly více všímat, co vlastně jíme, když náš mozek volá po energii.
Zkuste zítra v práci malý experiment. Když na vás padne odpolední mlha a budete mít pocit, že nedokážete napsat ani čárku, vykašlete se na barevné sušenky a ochucené jogurty. Dejte si hrst obyčejných ořechů, kousek hořké čokolády nebo bílý jogurt, do kterého si samy nakrájíte ovoce. Dopřejte svému motoru skutečné palivo.
Uvidíte, že se mlha brzy rozpustí a vaše myšlenky budou zase ostré jako břitva. Máte v sobě úžasnou sílu, jen ji občas nesmíte zbytečně brzdit chemií.
P.S.
Díky, že jste dočetly až sem! Doufám, že až příště pocítíte tu „lepkavou mlhu“, vzpomenete si na svůj luxusní vnitřní motor a dopřejete mu raději hrst ořechů než barevnou tyčinku z automatu. Pokud vám tento vhled do světa průmyslově zpracovaných potravin a konce obviňování se z „hloupnutí“ pomohl uvidět cestu k ostřejšímu myšlení, budu moc ráda za vaši podporu. Symbolický příspěvek v ceně jedné poctivé svačiny mi pomůže dál sledovat tyto neurologické studie a přinášet vám fakta, která nám vracejí jiskru. Odkaz najdete níže.
