Článek
Jednou tvoje místo zůstane prázdné, ale skutečně odejdeš teprve, až přestanu cítit tvou vůni, až zapomenu tón tlukotu tvého srdce, až přestanu ve své dlani cítit teplo té tvé.
Dnes je zvláštní den. Den, kdy vnímám hlubokou ztrátu a taky nadpozemskou lásku, kterou k tobě chovám - můj muži, má životní lásko. A znovu prožívám každý moment z těch úžasných téměř dvanácti let, co jsme spolu. Šťastných let plných lásky, radosti a smíchu.
Zase vidím toho umouněného kluka, co se přede mnou sklání a zasouvá boty do botníku. Tehdy ses na mě podíval poprvé a já tvým očím naprosto propadla. Pod nánosem prachu z těžkého pracovního dne se skrývala ta nejpodmanivější mužská tvář. Byls dokonalý, mladý a krásný.
A pořád jsi. Přestože ti přibylo šedin a tvou tvář poznamenává bolest, jsi stále to nejlepší, co mě v životě potkalo.
Chodívám se na tebe dívat, když spíš. Protože jsi tady. Protože můžu.
Tvé silné tělo odpočívá a já se těším, až se probudíš a obejmeš mě. Stejně vroucně, jako jsi to udělal poprvé. Až ucítím vlhkost tvých rtů na svých a tvé teplo splyne s mým.
Pozoruji tvou tvář a každý tvůj dech je pro mě nesmírně vzácný.
Připomíná mí chvíle, kdy bývá byt plný cizích lidí. Tvé tělo, které se hroutí a pomalu sesouvá k zemi. Ty těžké chvíle, kdy tě odváží a já zůstávám s dětmi sama. Nevím, co s tebou bude a jestli se mi vrátíš. Chvíle, které je tak těžké prožít a zvládnout.
Proto se na tebe chodívám dívat, když spíš a děkuji za tvůj život. Bohu a tobě a tvé matce - stejně jako v náš svatební den. Dáváš mému životu smysl. Ty a naše děti.
Děkuji ti za tvůj život.
Ještě spíš. Jdu se na tebe dívat. Protože můžu. Protože jsi tady.
MILUJI TĚ
---
Někdy je život a vánoční čas těžký. Ale nejen pro nás. I pro ostatní, aniž o tom víme. Proto by měl být naplněný klidem, láskou, vděčností a pokorou.
Požehnané Vánoce všem.
