Článek
Nedávno jsem narazila na několik informací zabývajících se odklady školní docházky a tím, jak se v této věci rodiče dělí na ty, co jsou uražení, když je jejich dětem odklad navržen a ty, co si za ním dupou, přestože je dítě připravené a není k němu žádný důvod. Všechno se to ještě míchalo s tím, jak jsou dnešní děti jiné a nedosahují intelektuálních kvalit dětí rozených dřív. Má osobní zkušenost je ale dost odlišná.
Je pravda, že dnešní děti jiné jsou, ale ne ve smyslu, že by byly hloupé nebo hloupější než dřív. Jsou jen vnímavější a přemýšlivější. Podpořeno vědomou výchovou to způsobuje pocit, že nedosahují v daném věku očekávaných kvalit. Spousta předškoláků třeba není připraveno jít do školy, soustředit se delší dobu na jednu věc a řešit, co je nebaví. Toto ale není způsobené intelektem dítěte, ale jeho přirozeným vývojem.
Přirozený vývoj dítěte je něco naprosto kouzelného, a když si dovolíte toto už od miminka na svém dítěti pozorovat, budete žasnout nad tím, jak příroda zařídila všechno tak, aby nás k tomu nijak výrazně nepotřebovali. Jediné, co opravdu potřebují, je dostatek času. Jenomže čas je právě to, co jim nedáváme, proto v nás vyvolávají pocit, že jsou opožděné. Ve skutečnosti se ale všechny děti dokážou rozvíjet samy a jejich vývoj postupuje prakticky stejně, jen různým tempem.
Co je dneska jinak, než bylo dřív? Co vyvolává pocit jakési nekvality dnešních dětí?
Je to hlavně fakt, že dřív se všichni o děti mnohem víc zajímali. I cizí lidé rádi a beze strachu nahlédli do kočárku a pozajímali se o to, co už děťátko umí a co ještě ne. Mezi generacemi byly jen malé věkové rozdíly a kolem dětí se točil svět. Maminky se dětem věnovaly, aby se jejich dovednostmi mohly chlubit a rozvíjely je cíleně, aby náhodou sousedovic Máňa nemluvila dřív než jejich Káťa.
Dnešní zdánlivé opoždění dětí ale není žádná vada. Je způsobeno hlavně dvěma faktory. Tím první jsou bezpochyby sociální sítě a touha maminek být IN, což jim zabírá čas, který by mohly věnovat rozvoji svých dětí. Osobně jim to za zlé nemám, pokud své děti vychovávají. Jak už jsem říkala, k vývoji nás děti zase tolik nepotřebují, ale k výchově rozhodně ano.
Druhý faktor je zásadnější a mnohem chvályhodnější. Jde právě o vědomé rodičovství a touhu rodičů, dát dětem možnost přirozeného vývoje. Respektuje jejich individualitu a potřebu správného času, aby se dítě nakonec naučilo všechno, co bude k životu potřebovat. Podporuje jeho talenty a rozvíjí je. Tím dítě svůj život směruje profesně a upozaďuje všechno, co v budoucnosti nebude potřebovat. Přesto se chce každé dítě přirozeně samo od sebe naučit číst, psát a počítat.
Moje děti jsou vedeny cestou přirozeného vývoje, takže toto všechno vidím, a musím říct, že naše okolí je z toho na nervy, protože některé věci děti neumí vůbec, jelikož se o ně ještě nezajímaly, ale v jiných zase předčí děti jejich věku. Třeba čtyřletý chlapeček umí počítat do dvaceti a šestiletá holčička kromě toho umí napsat všechna písmena abecedy a polovinu z nich umí i přečíst.
Přesto máme odklad ze školy. Před rokem totiž bylo všechno jinak. O vzdělání ještě nejevila zájem, a protože k němu nebyla uměle vedená, hodně toho neuměla. Dnes už toho umí víc, než by do první třídy měla a nic z toho se nenaučila cíleně. Ještě nedávno nechápala, jaké písmeno je na začátku slova. Stačil týden, aby k tomu dozrála.
Toto není vodění za ručičku, ale právě ten rozdíl mezi dětmi dnešní a starší generace. Díky němu můžeme pochopit, proč ho vlastně vnímáme. Kdyby byly děti v minulosti ponechány přirozenému vývoji, taky by všechno neuměly ve stejný čas, v některých věcech by vynikaly a jiné by prostě neznaly, dokud by k nim nedozrály. Ony měly oproti dnešním dětem ale velkou výhodu. Zdaleka toho do první třídy nemusely umět tolik.
Takže za mě odklad ze školy úplně klidně ano, pokud je dítěti doporučen, protože když není připraveno, je pro něj škola těžká a stresující. Je celou dobu pozadu. Na druhou stranu není dobré dítě brzdit a nechávat ho ještě rok doma, když připravené je. Může se za ten rok posunout tak moc, že se pak bude ve škole nudit, což taky není dobré. Nejlepší je vnímat, že je pro dítě už správný čas. Že do stádia školy dospělo přirozeně a je připravené.
Teprve pak se stejně přirozeně bude posouvat v učení dál a dělat vám jen radost.
