Článek
Žijeme v době, kdy nejsou smrtelné diagnózy nic výjimečného. Nejde tedy jen o konečné období stáří, ale i o dobu vážné nemoci, jakou je třeba rakovina, kdy mohou být nemocní i v konečném stádiu, díky paliativní péči, v domácím prostředí, pokud o to jejich rodina projeví zájem. Potíž je, že nikdo neví, na jak dlouho.
Byla doba, kdy si rodiče pořizovali děti s vědomím, že je jednou doopatrují. A tenkrát se to i dělo. Rodiny žily pospolu a jiná možnost ani nebyla. Postupně se ale věci měnily až do podoby, ve které jsou dnes. Dnešní děti se osamostatňují velmi brzy a nad tím, že by měly jednou doopatrovat své rodiče, nepřemýšlí. Částečně je to odraz výchovy a taky to není tak snadné, jak to vypadá.
Znám dvě ženy, které pečovaly o své nemohoucí rodiče, a obě mi řekly, že se musely na několik let vzdát svého života. Děti už měly dospělé a mohly si zase užívat, jenomže s nemocným rodičem, co potřeboval celodenní péči, před nimi byla volba, jakou nikdo dělat nechce. Obětovat se pro ně nebo ne? Na tomto rozcestí se ukazuje jak charakter, tak výchova. Sklízíme, co jsme zaseli.
Dávali jste lásku?
Jestliže děti prožily dětství, kdy se o ně rodiče příliš nestarali a lásku jim projevovali materiálními věcmi, nemůže se pak nikdo divit, že nemají potřebu jim cokoliv vracet. Vděk pak často vyjádří v podobném duchu, třeba zaplacenou péčí v některé k tomu určených institucí. Rodiče se tam pak cítí stejně osamoceni, jako se cítily jejich děti kdysi dávno, když měly být zahrnovány pozorností a láskou.
Byli jste spravedliví?
Další roli v rozhodování může hrát přístup rodičů k dítěti v souvislosti se sourozenci. Přestože mohli být rodiče milující, pokud nebyli spravedliví a nedělili lásku rovnoměrně, můžou mít problém. Člověk může mít klidně deset dětí, ale nakonec se nemusí najít žádné, které bude ochotné se o něj postarat. Jestliže bylo v rodině jedno z nich upřednostňováno, všechny ostatní můžou nakonec přičítat zodpovědnost právě jemu. A paradoxně toto dítě bývá často díky způsobu výchovy natolik sebestředné, že ho nějaké doopatrování rodičů ani nenapadne.
Dělili jste rovnoměrně?
Podobné to bývá i v případech, kdy rodiče mezi své děti nerozdělují spravedlivě finanční a materiální pomoc. Jestliže některé z dětí dostalo víc než ostatní, vyvolává to podobnou reakci. Bohužel ti upřednostňovaní většinou rádi dostávají, ale neradi dávají. Chybí jim uvědomění, že by měli být první, kdo bude ochotný se o rodiče postarat.
Čekáte zázrak?
Člověk by neměl očekávat, že se o něj postarají děti, o které se on dostatečně nestaral nebo kterým ukřivdil. I tak ale může mít štěstí, a když se oddělí zrno od plev a odhalí se charaktery všech zúčastněných, může nakonec uvidět naději. Ne všechny děti zklamané svými rodiči jsou totiž schopné nebo ochotné nechat je napospas samotě a cizí péči. Většinou jsou to právě ti odstrkovaní, kdo se nakonec rozhodnou obětovat sebe a svou rodinu, aby jejich rodiče dožili doma a obklopení láskou.
Vědí, že to od nich čekáte?
Pokud toto opravdu chcete, měly by to vaše děti vědět předem. Neměli byste spoléhat na jejich empatii, že si věci domyslí a už vůbec ne v případě, kdy jim léta vykládáte, jak nechcete být ve stáří na obtíž a rozhodně chcete dožít v ústavu. Doopatrovat rodiče je velký úkol a místo toho, aby děti přemýšlely nad tím, jak to vlastně myslíte, se jim jen uleví.
Namísto toho jim můžete svěřit svou obavu. Můžete jim říct, že jste smutní z představy, že budete muset dožít v ústavu a vyjevit jim svou touhu mít to jinak. Když to uděláte včas, dáte jim spoustu času nad tím přemýšlet a dojít ke schůdnému řešení. Vždycky je mnohem příjemnější mít čas zvažovat možnosti, než se muset rozhodnout pod tlakem a narychlo.
Měli bychom si uvědomit, že doopatrovat nás opravdu není povinnost našich dětí.
V dnešní době už toto děti dělat nemusí a často ani nechtějí, protože nevidí důvod. Je jedno, kolik je nám let. Jestliže máme děti a toužíme prožít život v jejich přítomnosti a lásce, není jiná cesta, než je zahrnovat svou přítomností a láskou. Protože příkladem se učíme všichni.
Je dobré zamyslet se nad tím, jak jsme se postarali nebo plánujeme se postarat o vlastní rodiče, a co tím svoje děti naučíme.
Protože co je naučíme, to následně nejspíš i dostaneme.
