Hlavní obsah
Lidé a společnost

Důchodci jezdí v dražších autech než my a tak by to mělo být

Foto: Nick115, Pixabay

Pobíhám po parkovišti od jedněch dveří našeho postaršího auta k druhým a snažím se dozadu nacpat dětské sedačky. Ve chvíli, kdy mě míjí obří zbrusu nové nablýskané SUV, jen tiše závidím a napadá mě, že se ta rodina fakt má. Jenže to není rodina.

Článek

Jaké bylo moje překvapení, když za volantem zazářila stříbrná kštice asi sedmdesátiletého pána. Přišlo mi to divné. Ve chvíli, kdy jsem takových seniorů potkala ten den na cestě ještě několik, mi ale něco došlo.

Tak by to přece mělo být. Důchodu bychom se neměli děsit a neměl by znamenat ztrátu standardu. Naopak bychom v produktivním věku měli dělat všechno proto, abychom se na něj mohli těšit, užívat si ho a třeba do něj jít i o něco dřív. Finančně zajištění důchodci v autech lepších než to moje, mi ukázali, co přes ty ostatní nespokojené není vidět.

Ne všichni důchodci si stěžují, protože ne všichni žijí v nedostatku. Důvod je poměrně jasný. Někteří se v průběhu produktivního života snažili, aby v důchodu měli. Budovali firmy a nesli břímě rizika. Možná obětovali i část rodinného života a třeba úplně neviděli své děti vyrůstat, ale na stáří si nemusí stěžovat. Řekla bych, že je to o tom, co kdo v životě chce a co je ochotný pro to udělat.

Každé zaměstnání ale nadbytek nezajišťuje a tak je jen na každém z nás, zda využijeme životní příležitosti. Jestli na to máme odvahu a povahu. Každý nemůže být majitel velké firmy. Kdo by v nich pak pracoval? Ale dnešní doba nahrává všem, kdo chtějí dělat ke své práci něco navíc. Něco, co nás baví a může přinést hodnotu.

Možná kdyby ti, co už pobírají důchod a jsou nespokojeni s jeho výší, sáhli do svého svědomí a popřemýšleli, zjistili by, že z nějakého důvodu nevyužili dávnou příležitost k větší prosperitě. A mnohdy nejen jednu. Takové příležitosti dostáváme všichni, ale jen málo z nás je využije.

Často zůstaneme na mrtvém bodě díky strachu, že se to nepovede, nebo že nás to nebude bavit. Jenomže to nezjistíme, dokud to nezkusíme. Životní příležitosti k nám přichází jako zkoušky, ale hlavně jako možnost lepšího života. Ne všechny k němu vedou, ale jak chcete poznat tu pravou, když je nevyzkoušíte všechny? Teda všechny ty, co vám dávají smysl.

Jediné, co k tomu potřebujete je odvaha. Mít odvahu vymanit se z davu a začít dělat něco, o čem si třeba ostatní myslí, že to nemůže uspět nebo hůř, že v tom nemůžete uspět VY.

Znám lidi, kteří mohli před revolucí koupit prosperující podnik, ale museli by si vzít úvěr. Zdál se jim na tu dobu velký a vyhodnotili situaci jako riskantní. Nekoupili ho. Pár měsíců na to přišla revoluce a hodnota peněz se změnila. Najednou se částka, za kterou mohli podnikání odkoupit, zdála směšná. Jenže už bylo pozdě.

Oproti nim existují ale jiní lidé, kteří stáli proti své rodině - tedy celému světu, když se rozhodli začít dělat na živnost věci, které milovali. Láskou, co do své práce dávali, a důvěrou v úspěch se brzy stali tak úspěšnými, že se jim jejich rodina a přátelé nakonec i omluvili.

Důležité vlastnosti, které bychom měli mít celý život, jsou vytrvalost a rozhodnutí nikdy se nevzdat svých snů. Většinou se nestane hned napoprvé, že se člověku zadaří. Někdy to trvá opravdu dlouho, než narazíte na příležitost, která vám přinese, co chcete. Proto je potřeba vytrvat v hledání a zkoušení a být rozhodnutí se nikdy nevzdat. Jakmile se totiž vzdáte, budete v podobné situaci, jako hledač diamantů, který přestal kopat jen pár centimetrů před tím svým vysněným. Kdyby to věděl, nepřestal by. Jenže to člověk neví nikdy.

Seniorů v nových autech jezdí docela hodně a často je vídám i ve sporťácích, po kterých nejspíš toužili už v mládí. Jsou to lidé, kteří se nevzdali a pomyslně se prokopali až ke svému diamantu. Neměli by v nás vyvolávat závist nebo zášť, ale motivovat nás. Když to dokázali oni, proč ne my? Neexistuje žádný důvod, proč bychom se na stáří neměli mít dobře. Jen člověk nesmí usnout na vavřínech a nespoléhat se na zázrak.

Kdysi jsem někde četla, že SAMO a SE-TO jsou dva nejzákeřnější Japonci na světě, kteří nás chlácholí a přitom nám jen ubírají energii a čas. Jelikož SAMO SE TO nikdy neudělá a čekat na zázrak je ztráta času. Zázraku je potřeba jít naproti.

Takže pokud se chceme mít v důchodu dobře, nečekejme, že to někdo udělá za nás a využívejme příležitosti. Jednou se to povede. Pak budeme inspirací mladým, že ne všichni důchodci si musí nutně na něco stěžovat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz