Článek
Zrovna jsem řešila dárky pro děti k svátku a toto přišlo jako na zavolanou. Dostatečně velcí i pro větší děti a od pohledu heboučtí. Prostě dokonalí do postýlek. Ty roztomilé zvířecí ksichtíčky s psíma očima prostě museli naši maloši mít. Ruční práce si vážím a rozumím i tomu, že si šikovné holky takto přivydělávají. Vždycky mi udělá radost, když spojím příjemné s užitečným a tak jsem paní napsala a dva objednala.
Zpětně vidím, že to byl vcelku i risk, protože evidentně začínala. Neměla žádné reference, ale taky už jsem rozbíhala podnikání a vím, že začátky většinou nejsou snadné. Někdo musí být první a ideálně pochválit dobře odvedenou práci. Byla jsem připravená a těšila jsem se, že jí pomůžu. A taky na dva krásné nové plyšáky, které budu pro děti mít. Protože plyšáků není nikdy dost, že jo. Kdo má dětí, ví.
Komunikace s paní byla ukázková, naprosto bezproblémová a její práce rychlá. Během pár dnů mi přišel balíček a já se nemohla dočkat, až ho s dětmi rozbalíme. Jenomže už při otevírání jsem cítila nepříjemný zápach. Napadlo mě, že asi nasmrádl někde v depu a nevěnovala jsem tomu pozornost. Však krabice přijde vyhodit. Vytáhla jsem papíry, co sloužily jako vycpávka, a už se na nás smál pejsek a myška, úhledně zabalení každý zvlášť v průhledném sáčku.
Děti byly nadšené a hned se s nimi začaly tulit. Říkala jsem si, že když jsou dělaní doma, můžu jim je dát rovnou do postýlek, ale to jsem se šeredně spletla.
Po celý zbytek dne jsem chodila po bytě a cítila ten zvláštní smrad. Nepomohlo ani, že jsem krabici vyhodila na balkon. Prostě tam furt něco smrdělo takovým těžkým kouřovým smradem. Až mě napadlo přičichnout k jednomu z plyšáků. A bylo vymalováno. Žádné depo, ale kuřáci.
Oba plyšáci byli tak nasáklí kouřem z cigaret, že to z nich nebylo možné dostat ani po dvou vypráních. Do třetího jsem nakonec přidala trošku octa, který má pohlcovat pachy. Ani tak to nebylo dokonalé, ale už nesmrděli. Nastal ale jiný problém.
Po tolika praních se některé části začaly párat. Jednomu z plyšáčků zmizelo podšití očiček a polovina obočí, takže ztratil část ze své roztomilosti, začal mu upadat ocásek a druhému ouško. Navíc jsem díky tomu zjistila, že zakončení barevných nití bylo uděláno tak nešťastně, že bylo pod ouškem vidět. Prostě tam byly barevné stehy, co tam být neměly.
Takže kromě toho, že jsem je skoro tři hodiny prala, jsem je pak musela ještě hodinu zašívat. Samozřejmě jsem jim jejich původní vzhled už nevrátila a tím pro mě celé home hand made skončilo. Opravdu už nikdy víc.
Děti je sice mají v postýlkách, ale já jsem naštvaná, kdykoliv večer rozestýlám a ráno zastýlám a vezmu je do ruky. Naštvali mě i dneska ráno, proto jsem se rozhodla napsat tento článek. Ruční práce totiž není levná, a když se pak díváte na chudáčky, zachráněné jak se dalo, člověka to štve.
Došlo mi, že lidé, co tyto věci vyrábí, nejspíš nepřemýšlí nad tím, pro koho jsou. Když pominu to, že by rozhodně neměly smrdět, měli by myslet na to, že si s nimi budou děti hrát a můžou je zašpinit, takže je potřeba udělat je tak, aby je bylo možné opakovaně vyprat bez toho, aby se rozpadly.
Asi jsem naivní, protože moje představa ruční domácí práce je v pěkném a čistém prostředí. Rozhodně ne s cigárem v ruce a už vůbec ne, když dělám něco pro děti.
Bohužel jsem taky prefekcionista a tak toto byla má první a poslední zkušenost. Dala jsem tomu šanci, přišlo mi to fajn, ale nakonec jsem byla zklamaná, protože byly zklamané moje děti. Nemohly si s hračkami hned hrát a strasti, kterých pak byly svědky, s výrobky z marketů prostě nezažijí. I pásová výroba má evidentně cosi do sebe.
Paní může být ráda, že nejsem ta, co kolem sebe kope, protože takovouto referenci by pod svou prací asi číst nechtěla. Ale zase není úplně fajn mlčet, protože je dobré, přemýšlet nad věcmi i jinak.
Jak to máte vy? Kupujete home hand made výrobky a jste s nimi spokojení?
