Článek
Na internetu funguju od roku 1999. Už je to řádka let a jednu věc jsem se naučila poměrně rychle. Pokud s něčím nesouhlasím, mlčím. Nikoho totiž můj názor nezajímá.
Velmi rychle mi došlo, že lidé nepíší své texty a netočí videa proto, aby jim někdo říkal, že jsou hloupí a vnucoval jim svůj názor, který je samozřejmě ten jediný správný. Protože to tak není. Každý má právo na vlastní pohled na věc, a když ho pak prezentuje na internetu, nehledá nesouhlas. Naopak hledá souznění a těší se, až pozná ty, co to mají podobně.
Bohužel se ale spousta věcí lidí dotýká, protože jsou prostě o nich. Nejvíc je to vidět u článků o výchově dětí, které poměrně často píšu i já. Když napíšu, že děti potřebují svobodu, můžu se spolehnout na to, že se se svými nepřátelskými komentáři ozve většina těch, co jim svobodu dát nedokážou. Možná z hlubokého přesvědčení nebo by třeba i chtěli, ale prostě na to nemají. To, co je pak cítit v jejich reakci, je neschopnost o věcech přemýšlet jinak a případně dělat změny. Někdy je to i frustrace z neúspěchu.
U recenzí na filmy se zase projevuje odlišnost vkusu. Tak tobě se to nelíbilo, jo? No počkej, já ti dám. A už to tam sypou. Úplně blbá, asi se dívala na něco jiného, obrovská znalkyně… Poznáváte to? Určitě už jste to taky někde četli. Nebo psali? Přitom jde jen o pohled na věc. Někdy až žasnu, co kolikrát lidi potřebují řešit. O politice se vůbec nebavím.
Jenomže člověk není hloupý jen proto, že má odlišný názor nebo pohled na věc.
V komentářích pod články se odkrývá nitro druhých. Aniž by si to lidé uvědomovali, ve chvíli, kdy zveřejní svůj komentář, je to jako by se svlékli do naha. Někdy jsou zarputilí, jindy je zrovna něco emocionálně semlelo. Pořád ale ukazují svou slabost.
Předurčené milovat je každému kdo nenáviděl
Život mě naučil, že právě tito lidé potřebují nejvíc lásky. To, co pro ně dělám, je, že jejich komentáře nečtu a nereaguju na ně. Proč? Protože za nějaký čas se jejich přístup může změnit a budou bezcenné. Přečtu pár slov, ze kterých cítím jejich energii, a pokud je zlá a bolestná, nedmýchám jejich trápení. Často ho mají schované za falešný pocit jakési nadřazenosti a zábavy. Jenže ubližovat jiným, dokážou jen lidé, co jsou sami ublížení.
Mám ráda své husy i hejtry i proto, že pokud umí svůj názor rozumně prezentovat, může mi jejich pohled na věc mnoho dát. Jsem přemýšlivý člověk a baví mě dívat se na věci z více stran. Vlastně mě baví přesně to, čeho oni nejsou schopni. Takže nad jejich názorem přemýšlím a snažím se přijít na to, jestli třeba nemají v něčem pravdu. A někdy i mají a já svůj postoj s radostí přehodnotím. Nebojím se chyb ani změn.
Je jen jediná cesta, jak se dá dneska kritice vyhnout. Nic nedělat, nic neříkat a ničím nebýt.
Jako autorka jsem jejich pravý opak a to je to, co nás k sobě přitahuje. Hejtři jsou lidé, kteří vyjadřují svůj nesouhlas nevybíravým způsobem a neexistuje téma, u kterého by nebyli. Ať člověk řekne, že je něco dobře nebo špatně, vždycky se najde někdo takový, kdo s tím nebude souhlasit a zrovna ve chvíli, kdy se potřebuje vybít.
Autoři pro ně mají být jakýmsi hromosvodem a záleží jen na tom, jak velký blesk chtějí vstřebávat. Pokud se na komentáře hejtrů chytí, začnou se obhajovat nebo jim oponovat, můžou se spolehnout, že je to zasáhne na dlouhou dobu. Pokud ho ale nechají jen vyjádřit svůj názor a nereagují, jejich mysl uvolní bolest z tohoto napadení mnohem dřív a snáz. Čím míň toho totiž víme, tím lepší to je.
Takže se omlouvám všem mým husám a hejtrům, že jsem nečetla jediný jejich komentář pod výchovnými články, které se jimi jen hemží. Nečtu je totiž vůbec. Kvůli zachování vlastní identity, klidu a chuti dál psát. Protože psaní je můj způsob realizace, mám ho ráda a chci, aby to tak zůstalo.
Pokud vytváříte obsah a trápíte se zvláštními potřebami lidí, říkat vám kdo jste a co děláte špatně, nemusí to tak být. Taky se tím můžete prostě jen nezabývat. Protože tito lidé vás neznají. Ani v případě, že točíte vlogy a mají možnost nahlížet do vašeho soukromí. Netuší, kdo jste. To víte jen vy. Oni reagují pouze na to, jak na ně působíte a navíc podle vlastního názoru a rozpoložení. Nemusí vás to zajímat. Mají na to právo, stejně jako vy.
Ve skutečnosti totiž můžete být hromosvodem, po kterém budou sjíždět tak malé blesky, že jejich hromy vůbec neuslyšíte.
Stačí se k tomu jen rozhodnout.
