Článek
Když se dívám na úvodní fotku, jako bych viděla svého chlapečka, když spí. Mám štěstí, protože leží v postýlce. Ale znám několik maminek, které touto dobou sdílí bolest, jakou si nikdo, kdo nezažil smrt dítěte, neumí představit.
Pokud v těchto dnech i vy trpíte ztrátou milované osoby nebo děťátka, vzpomínka na ně vám trhá srdce na kusy a jediné, co máte chuť dělat, je být sami pod peřinou a truchlit, jsem první v řadě, kdo vám rozumí. I vzpomínky po letech dokážou bolet, jakoby se to stalo včera. Taky mám stále v živé paměti advent minulého roku, kdy jsem v průběhu měsíce přišla o pět velmi blízkých lidí - o celou jednu rodinu.
Ten večer mi má sestra napsala, že nemůže spát. Bylo už před půlnocí. Otevřela si malé šampaňské a chvíli jsme si vyměňovaly zprávy. Měla za sebou těžkou akutní operaci nádoru v páteři, po které svůj boj o život vyhrála, ale trpěla velkými bolestmi. Během hodiny po našem rozloučení zkolabovala a krátce na to, po převozu do nemocnice, zemřela. Její smrt pak odstartovala řetězec dalších ztrát, až jsem nakonec zůstala jen já. Do společného hrobu jsme je uložili den před Štědrým dnem, aby byli na Vánoce všichni spolu.
Celý ten měsíc, co postupně odcházeli, jsem se snažila držet, ale po posledním úmrtí jsem se zhroutila. Přesto jsem pro svou rodinu připravila Vánoce a prožila je, jak se čekalo, i s příbuznými. Plakala jsem po nocích. Skutečný zármutek mě ale dohnal po Novém roce. Paralyzoval mě na týden a dalších pět měsíců jsem se dávala dohromady z těžkého traumatu. Sama, tak, jak jsem potřebovala. Můj muž mi dal potřebný čas a za to jsem mu moc vděčná. A co mi z toho celého vyšlo?
Nesmírně důležitá věc, kterou si moc neuvědomujeme, je, že truchlení nikdo neunikne. Přestože se budete snažit smutek přežít a zabavit se jinými věcmi, stejně vás nakonec dožene. Klidně až za půl roku. Nedá se mu utéct, ale můžete ho zmírnit tím, že budete dělat jen věci, které dělat chcete, které vám dávají smysl, které zní jako to, co by vám mohlo pomoct tu bolest překonat. Všechno ostatní nechejte stranou.
Ve chvíli ztráty blízkého člověka a i v době po tom je úplně jedno, co si myslí vaše okolí. Je jedno, že vás nechtějí nechat samotné a tvrdí, že byste sami být neměli. Pokud cítíte, že sami být potřebujete, buďte, a to klidně i na Štědrý den a svátky. Když cítíte bolest a vnitřní přetlak, potřebujete mít možnost ho uvolnit, když je potřeba. Vyplakat se, vykřičet svou bolest do polštáře. Ne se někde snažit nezkazit někomu vánoce.
Když truchlíte po milovaném člověku, dejte si možnost to prožít naplno a je jedno, jestli jsou to první Vánoce bez něj nebo páté. Ničemu se nebraňte a nic před ostatními neskrývejte. Řekněte si o objetí, ale i o chvíle samoty. Myslete v tu chvíli jen sami na sebe. Pokud nemůžete, protože máte děti, je několik dní v posteli a silné prožití zármutku cesta k tomu, dát se zase rychle do pořádku, aby se váš vnitřní stav dotkl vašich dětí co nejméně.
Neskrývejte před nimi svůj smutek a slzy, ale vysvětlete jim svou apatii či nervozitu, jak na tom jste a co potřebujete, i když jsou hodně maličké. Děti pochopí všechno, když jim řeknete pravdu. Jsou psychicky mnohem odolnější, protože ještě neznají všechny souvislosti. Jejich účast vám pomůže dát se rychleji do pořádku a projevením svých emocí jim ukážete, že cítit se smutní a plakat je v takových chvílích v pořádku.
Láska, objetí a ujištění od vašich blízkých, že všechno bude zase dobré, je důležité, přestože se na vás hroutí celý svět. Slova útěchy k zármutku patří. Přijímejte je, protože až to nejhorší přebolí, zjistíte, že se na světě vlastně mnoho nezměnilo a že to, co je ve skutečnosti jiné, jste vy a pár lidí, kteří tuto ztrátu prožívají také.
Nezlobte se na ně za to, že se vám snaží pomoct svým vlastním přesvědčením. Třeba ho získali vlastním prožitkem a pomohlo jim právě to, na čem trvají, abyste dělali. Vysvětlete jim, že to máte jinak a prožijte vánoce přesně tak, jak cítíte, že je pro vás v tuto chvíli nejlepší. V tiché vzpomínce se slzami na tváři, ale s vírou, že se jednou zase setkáte.
RIP V+J+K+P+Z
