Článek
Konečně je to zase tady. Vymýšlení a shánění vánočních dárků. Taky milujete ty rozzářené oči a šťastné úsměvy jak noty na buben, které by vás nejraději samou láskou snědly, když dostanou něco, co si opravdu přejí? Existuje způsob, jak si čistou dětskou radost zajistit i u vánočního stromečku.
Nedávno jsem slyšela z úst jedné maminky, že její dnes už dospělé děti byly vždycky z vánočních dárků nadšené. Byla to reakce na mou poznámku, že ne vždycky se Ježíšek trefí a ne všechno udělá radost. Stává se často, že si člověk něco myslí, a skutečnost je pak úplně jiná.
Existuje totiž několik fází v reakcích dítěte a skutečnou pravdu se dozvíme jen v některých z nich.
1. fáze - LHOSTEJNOST
Když se narodí miminko, jeho první vánoce zpravidla bývají takové, že dostane věci, které mu chtějí dát rodiče. Rozhodně to není o tom, že by si je samo vybralo, ale ani tak, že by z výběru bylo nešťastné. Je mu to vcelku jedno, jen některé věci ho zaujmou víc a dá jim přednost. U tak maličkých dětí si s výběrem nemusíme dělat až tak velké starosti. Nejvíc zaujmou většinou ty, co se dají uchopit, kousat nebo dělají zvuky.
2. fáze - RADOST nebo SMUTEK
Další vánoce si děťátko pořád ještě samo dárky úplně nevybírá, ale už ho umí v obchodě některé věci zaujmout víc, než jiné. V té chvíli už začíná rodičům při výběru dárku pomáhat a ti už můžou mít lepší představu o tom, co mu udělá radost a většinou to tak také je. Smutek se u děťátka neprojevuje jako reakce na špatný dárek, ale spíš v momentě, kdy starší sourozenec dostane dárků víc nebo nějaký, co se mu taky líbí. Jde ale většinou jen o smutné oči, ne o nějakou tragédii.
3. fáze - NADŠENÍ nebo ZKLAMÁNÍ
Od třetích vánoc už je to ale jiná liga. Děti už mají dost jasnou představu o tom, co by chtěly najít pod stromečkem a můžeme se spolehnout na to, že skutečné pocity nakonec vyjdou vždycky najevo. Proto je dobré začít psát dopisy Ježíškovi. Děti si můžou objekty své touhy namalovat nebo vystřihnout z katalogů a nalepit. Vánoční katalog z různých hračkářství je skvělou pomůckou i pro prarodiče, kterým děti můžou vytoužené dárky jen ukázat a oni si potom můžou vybrat.
Když pak děti najdou pod stromečkem svůj vytoužený dárek, dokážou být opravdu upřímně nadšené a užít si to naplno. Velká překvapení už se v tomto věku můžou ale setkat i se zklamáním, hlavně v případě, kdy Ježíšek zamění vysněný dárek za podobný, protože děti už mají smysl pro detail a pamatují si, co si přejí. Vánoční tragédii může vyvolat ale i jen jiná barva, takže je potřeba být opatrní, abychom dětem nezkazili vánoce.
Je potřeba hodně se ptát a je i dobré si uvědomit, že není důležité, co se líbí nám. Když u dítěte vyhraje škaredý plyšák nad krásným, smiřte se s tím, kupte ho a mějte ho rádi stejně, jako vaše dítě. Vím, o čem mluvím, svého času jsme měli doma nejhnusnějšího růžového psa na světě. A byl tam a pro malou největší kamarád.
4. fáze - VDĚČNOST nebo PŘETVÁŘKA
A dostáváme se do poslední fáze, ve které se nachází nejen děti ve vyšším věku, ale nejspíš i my všichni dospělí. Pravda už od určitého věku vychází najevo málokdy, abychom Ježíška neranili, a tak jsme za dárky buď opravdu vděční, nebo své nadšení a vděčnost aspoň předstíráme. Toto období je v našich životech nejdelší, a abychom se v něm nemuseli motat stále dokola, je lepší vyzvědět od dětí, co by si přály, vysvětlit jim, že některé věci třeba nejsou v našich možnostech, aby nebyly zklamané a položit pod stromeček opravdu to, co si děti přejí. Námi vybranými dárky to pak jen doplnit.
Když už víme, že dítě svůj vysněný dárek dostane, měli bychom se vyhnout různým neupřímným předvánočním taktikám. Občas se k nim rodiče uchylují, když nechtějí, aby dítě vědělo, že dostane, co si přeje. Jsou to třeba momenty, kdy se pronáší věty, jako že je dárek moc drahý a nemá s ním počítat. Konkrétně tato taktika je dvousečná zbraň. Jednak je dítě zklamané, když něco takového slyší, a když dárek nakonec dostane, ztrácí důvěru v to, co mu říkáme. Příští vánoce, kdy na jeho přání opravdu nedosáhneme, a ono s ním bude na základě předchozí zkušeností počítat, mu můžeme zkazit vánoce.
Další ne úplně fajn taktikou je přesvědčování dítěte o negativních stránkách jeho vybraného dárku, když víme, že ho od nás dostane. Ono nám totiž důvěřuje a většinou nám dá nakonec za pravdu. Na Vánoce pak namísto vrcholného daru dostane něco, co není dobré a už to vlastně ani nechce.
Z mého čistě osobního pohledu jsou Vánoce hlavně o lásce a radosti. Proto počítám s tím, že svým dětem všichni chceme o vánocích hlavně udělat radost a projevit jim svou lásku. V tom případě není jiná cesta než je obdarovat tím, po čem touží, bez ohledu na to , co si o tom myslíme. Jedině tak se nikdy nespleteme a můžeme si být jisti, že nás odmění dětská radost a smích. Teda vlastně Ježíška.
