Článek
Duchovno je záležitost víry. Pamatujete hlášku Já sem vašu pi.. taky neviděl a věřím, že ju máte? Tak to je přesně ono. Je to víra v něco, co vám dává smysl a lidé, jako pan Dušek, to pak prezentují. Nutno ale podotknout, že tito lidé většinou kráčí duchovní cestou jen někde na začátku a pak se zaseknou na místě, kde se z nich stanou zvláštně radikálně smýšlející osoby.
Logicky se jeho výrok o rakovině nejvíc dotkl pozůstalých onkologicky nemocných pacientů. Není se čemu divit. Když se měsíce díváte, jak vám umírá blízký, co život miloval a nechce odejít, nebo malé dítě, které ho mělo celý ještě před sebou, těžko vás nechá chladnými nějaký Dušek, který mele kraviny o tom, jak se měli víc milovat a jak vlastně nechtěli žít. Je evidentní, že neví, o čem mluví.
Měli bychom si uvědomit, že i když je člověk na duchovní cestě, nemusí to znamenat, že je duchovní. Pořád je to jen člověk a jelikož je družný, stále ho to přitahuje k nějakým společenstvím a ta ho chtě nechtě ovlivňují. Zastavil se Pan Dušek opravdu na místě, kde věří, že nedostatek sebelásky způsobuje rakovinu, a že lidi zabíjí jejich podvědomá touha po smrti ? Třeba mu tento smysl dal jeho vlastní prožitek a třeba je to úplně jinak a jen jsme to špatně pochopili . Každý má právo věřit tomu, co mu dává smysl, jenomže on mohl říct dvě různé věci.
Sebeláska je velmi důležitá pro to, aby byl člověk zdravý, ale sama o sobě nezpůsobuje nemoci. Její nedostatek přináší lidem dlouhodobý stres, protože se cítí rozdaní, přetížení a nedocenění, a ten je pak příčinou vážných nemocí, většinou ale ve spojení s dalšími věcmi, jako je špatný životní styl.
Pravdou je, že když už rakovinu nebo jakoukoli nemoc člověk má, sebeláska a její energie dost pomáhá. Podobně jako pozitivní myšlení dodává sílu se nemoci postavit a třeba i zvítězit, je-li ta možnost. Takže opravdu záleží na tom, jak to ten Dušek vlastně myslel.
Co se týká smrti se může zdát, že si člověk touhou po smrti může smrt přivodit, ale ne nemoc. Lidé, kterým třeba odešla milovaná osoba a nechtějí už žít, a nebo se dostanou do duševní krize a chtějí zemřít, se nestává, že dlouhodobě onemocní. Dostanou třeba infarkt, mrtvici, jsou účastni nehody nebo spáchají sebevraždu. V tu chvíli to ale musí všechno vzdát a i tak se z toho můžou nakonec dostat. Nad smrtí nemáme žádnou moc. Musí být náš čas.
Aby si člověk přivodil smrt, musí být jeho touha opravdu velmi silná a v souladu s cestou jeho duše. Není to tak, že si řekne, že by bylo nejlepší umřít, protože má všeho plné zuby, pak žije normálně dál a za rok nebo dva na tu myšlenku umře, protože byla v jeho podvědomí. Přivození smrti je velmi soustředěný a energeticky velmi náročný proces. Právě proto pak bývá i velmi rychlý a náhlý. Ale vždy jen pokud už nadešel čas. Osob po klinické smrti žije na světě hodně.
V další věci mohl mít pan Dušek taky pravdu a paradoxně zrovna v té, která popudila nejvíc. Ano, nemoc si opravdu volíme (podobně jako jiné těžké prožitky), čímž pádem si můžeme vědomě zvolit i rakovinu, ale… a to je opravdu důležité! Tato vědomá volba se netýká nás jako člověka, ale naší duše. Život člověka a cesta duše se prolínají, ale jsou to dvě odlišné věci. Víc to rozvádět nebudu, protože je to náročné téma. Nicméně chci říct, že u všech tvrzení hodně záleží na tom, jestli pan Dušek myslel duši nebo člověka.
V duchovním světě není nic černé nebo bílé. Naopak je velmi rozmanitý díky tomu, že čerpá z jedinečnosti. Právě schopnost vnímat každého člověka individuálně, je základní dovednost duchovních vůdců. A protože pan Dušek mluvil všeobecně, mluvil s největší pravděpodobností o duši. Nemyslím, že chtěl někoho ranit, i když mi trvalo dlouho, než jsem se dobrala podstaty věci.
Osobně se zabývám duchovnem už spoustu let a všechno, co vím, mám prožito. Díky tomu vím, že prastará duchovní umění jsou určena každému jednomu z nás. Neinklinují k žádné víře, ale najdete v nich podstatu každé víry. Jejich úkolem je skrze život přibližovat člověka ke smrti. Je to krásná cesta a skuteční duchovní vůdci do ní nevnáší své vlastní myšlenky a postoje, ale předávají dál prastarou duchovní moudrost. Pan Dušek jim teď moc nepomohl, ale kdo ví.
