Článek
Za generaci Z jsou označováni mladí lidé narození od druhé poloviny 90. let, respektive ti v rozmezí 14 až 27 let současného věku, které od dětství poznamenávají moderní technologie. To je právě důvod, proč mě napadla souvislost s násilím. Jelikož doba jim život dost komplikuje a moderní technologie jim zase spoustu věcí znatelně usnadňují. Třeba odplatu.
K této otázce mě přivedl mladý David, který se z nějakého důvodu rozhodl zanechat po sobě na konci minulého roku co nejvíc bolesti. Kolik jí v sobě asi nesl on, když ho to dohnalo až k takovému činu? Jenže není jediný, kdo má podobný postoj k lidem a ke světu.
Před pár lety jsem pracovala s klukem, který je teď zhruba ve stejném věku, jako původce pražského masakru, a měl podobné touhy. Léčil se, nicméně jsem neměla pocit, že by mu léčba jakkoliv pomáhala. Byl nešťastný a na dně ze své rodiny i ze společnosti, která jeho jinakost nepřijímala a nijak se tím netajila. Podobných lidí je mezi námi spousta a jsou časovaná bomba.
Jejich psychika jim dává důvody a technologie způsoby. Narodili se do doby, kdy by se mohli mít stále líp, ale nemají. To jejich psychické problémy prohlubuje. K jejich vnitřním démonům se přidávají problémy se socializací, nalezením vhodné práce i dostatkem peněz na vytoužený životní styl… protože jsou jiní.
Zatímco společnost je zatracuje, technologie jim dávají možnosti snadno najít návody na výrobu výbušnin, černý trh se zbraněmi, ale i fandy, kteří je v případě potřeby vyhecují. Pak už je to jen o tom, se odhodlat.
Nikdo je nesleduje. Není důvod. Jsou nenápadní. Většinou je lidé popisují jako tiché, nenáročné, spíš uzavřené, nekonfliktní. Nikdo by nikdy neřekl, že udělají něco takového. Jenomže oni jsou takoví jen na povrchu. Uvnitř nich všechno křičí a tak hledají způsob, jak tento křik umlčet.
Už nějakou dobu píšu o novodobém přístupu k dětem právě proto, že vím, že se toto uvnitř dnešních dětí děje. Skrytě a nebezpečně. Dívají se na krvavé filmy a hrají různé počítačové hry, díky kterým jim násilí připadá normální. Je součástí jejich životů a tváří se jako něco, co je snadné a v pořádku.
Masakr v Praze není ojedinělý případ. Vždyť pár dnů před ním někdo ohrožoval v jiné škole lidi nožem. Toto se děje stále častěji a všude na světě. Podněcují to moderní technologie v čele s médii, které ruku v ruce o všem do detailů informují a ukazují mládeži, jaké má možnosti. Klidně jim i řeknou, odkud pochází zbraně.
Doba a informovanost se prostě změnila. Prakticky všechno jde najít na internetu a to je prostředí, které inspiruje. Bohužel nejen ke cvičení nebo vaření, ale i k zabíjení nevinných lidí.
Člověka pak napadají otázky jako Jak je možné, že má tak mladý člověk vůbec možnost získat střelnou zbraň? Přijde mi, že ti, co nás ohrožují, jsou vždycky daleko před těmi, co nás chrání. Jenomže… oni ve skutečnosti stojí přímo před námi a my je nevidíme. Jsou to malé děti, které pláčou a prosí nás, abychom jim neubližovali, a my je neposloucháme. Postupně se uzavírají do sebe a stávají se z nich ty šedé myšky, které pak během pár minut svými činy ochromí celou zem.
Čím víc informací takto zničení lidé budou získávat, tím častěji budou podobné útoky provádět. Generace Z jsou dnešní mladí lidé, kteří se ve chvíli, kdy se odhodlají k podobným činům, cítí bez východiska a na pokraji sil. Jsou vychovávaní ve společnosti, která jim většinou v jejich myšlenkových pochodech a výchovných potřebách absolutně nestačí a nerozumí. Často je i ponižuje. Setkávají se s tím doma i ve školách.
Svým způsobem není divu, že jsou, jací jsou. Nic jim za to nehrozí. Trest odnětí svobody pro ně neplatí. Prostě se zabijí. Do jejich hlavy člověk raději ani vidět nechce, ale měl by. Naše postoje, že z tichého a ustrašeného kluka musí vyrůst chlap, už nejsou na místě. Ohrožují nás. A teprve až si to uvědomíme a začneme se víc zajímat o nitro svých děti, budeme mít šanci takovým věcem zabránit.
