Článek
Můj včerejší večer patřil Justinu Bieberovi. Všichni už u nás spali a já měla čas pro sebe. Listovala jsem stránkami streamovacích televizí a na SkyShowTime jsem už poněkolikáté potkala jeho a tak jsem si ho pustila. Ne, nejsem jeho fanynka a jeho hudbu jsem slyšela poprvé až v tomto dokumentu, a to vlastně jen tu prvotní, protože je o úplných začátcích jeho kariéry.
Dokument Justin Bieber: Nikdy neříkej nikdy (režie Jon M. Chu, USA, 2011) je názornou ukázkou toho, jak věci fungují, když má člověk jasný cíl. Hudební talent se u Justina projevil už někdy ve čtyřech letech a protože ho jeho rodiče podchytili a podporovali, mohl se tímto směrem rychle vyvíjet. Byl malý, nebojácný a svůj. Tím si získával lidská srdce. Měla ho ráda i ředitelka školy, do které chodil, a kterou navštěvuje pokaždé, když se vrátí domů. Pobavila mě, když mluvila o tom, že tam Justin podepsal svou skříňku, ale pečlivé uklízečky si myslely, že je to graffiti, tak to umyly.
Dneska je z Justina dospělý muž, je ženatý, ale jeho fanynkovská základna je furt stejná. Začínal totiž jako malý kluk natáčením na youtube, takže většina z těch holek ho znala dřív, než jeho objevitel Scooter Braun. Živě si pamatuju (asi v roce 2013), kdy se tento dokument dostal do českých kin. Tehdy jsme vystupovali z auta u brněnské Olympie a z multikina právě odcházela skupinka mladých holek. Skandovaly jeho jméno tak dlouho a tak vášnivě, že to muselo vědět celé Brno.
Když se na film podíváte, možná budete, podobně jako já, překvapení. Justin Bieber byl roztomilý kluk z malého města, s kouzelným úsměvem a účesem na hříbečka, byl ale už v tak nízkém věku citlivý ke svým fanynkám a dokázal jim dát zážitek na celý život.
Přiznávám že mě, jako mámu holčičky, trošku děsí, že můžou tak malé dívky takto propadnout svému idolu. Až tak, že musí zasahovat lékaři a sanitky. Já to nikdy nezažila, nikdy jsem takový idol neměla. Na druhou stranu jsem si ale říkala, že bych si i přála, aby se v generaci mých dětí našly taky takové obrovské talenty, aby viděli, že to jde. Že když budou pilní a půjdou si za svým snem, dosáhnou ho.
Vzkaz, který Justin poslal svým, tehdy ještě malým fanynkám, prostřednictvím písně a sloganu Nikdy neříkej nikdy, má velký význam pro všechny generace, nejen pro tu jeho. I jemu totiž lidé říkali, že jsou věci, které nikdy nezvládne. Třeba vyprodat v tak mladém věku Madison Square Garden. Podařilo se mu to za pouhých dvacet dva minut, což je něco nepředstavitelného. Stal se tak nejmladším umělcem, kterému se to povedlo. Dokázal všechno, co chtěl, protože byl připravený dělat pro to všechno a dělal to.
Aby to nepřehnal, zajistil mu Scooter od samého začátku kvalitní zázemí. Desítky lidí, kteří mu byli na cestách rodinou, učili ho jak školní látku tak nástrahy hudební branže, podporovali ho a dávali na něj pozor, aby nic nepřehnal. Aby ale dokázal to největší, musel nakonec ze zdravotních důvodů zrušit několik koncertů nekonečné šňůry, která měla vyvrcholit právě v New York City tím nejdůležitějším.
Dokument je natočený moc mile. Řekla bych tak, aby odpovídal tehdejšímu Justinovu věku. Je plný fotek a videí z rodinného archivu, ale i záběrů a písní přímo z jeho turné. Je v něm i řada dalších skvělých zpěváků hostujících na jeho šou. Ukazuje šoubyznys z pohledu dětských umělců. Co zažívají, jaké to pro ně je, jak takové turné vůbec vypadá, protože normální člověk si to neumí moc představit. Přišel mi zajímavý a zahřál mě u srdce. Jak ho neznám, kluka, tak mu fandím. Je skvělým příkladem nejen pro své děti, ale pro děti na celém světě.
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
