Článek
Hutch (Bob Odenkirk) byl každodenním životním stereotypem ubitý chlap středního věku, žijící na předměstí v nefunkčním manželství s dětmi, které si ho nevšímaly. Všichni toho měli plné zuby, ale snažili se přežívat. Do chvíle, než jejich dům navštívili noční zloději a on je nechal jít, přestože je mohl zastavit. Snažil se to vysvětlit, ale nikoho to nezajímalo. V očích jeho ženy se objevil velký otazník. Když pak zjistil, že se ztratil náramek jeho malé dcery, ozval se v něm člověk, kterým skutečně byl.
Film Nikdo (režie Ilja Najšuller, USA/Japonsko, 2021) částečně vychází z osobní zkušenosti s vloupáním do domu právě herce Boba Odenkirka, který byl zklamaný nečinností policie a hodně pak přemýšlel o tom, jak by to vypadalo, kdyby mohl vzít věc do vlastních rukou. Má hodně bujnou fantazii. Z další části pak z vyprávění přítele režiséra Ilji Najšullera, který byl sám součástí podobné organizované skupiny, jaká se objevila ve filmu.
Na začátku filmu vlastně o nic moc nešlo a věc mohla vyznít do ztracena, jenomže znuděný Hutch to chtěl jinak a Bůh mu byl nápomocný. Celá situace se vyhrotila, když se do děje připletla parta opilých darebáků. Příběh ukazoval na jednoduchost lidské povahy, kdy bossové sami můžou všechno, ale běda, jak se někdo dotkne jich nebo jejich rodiny. Pak propukají boje a že mají i něco do sebe.
Bojové scény byly v tomto filmu skvělé a nápadité. Žádná běžná podívaná. Fakt mě bavily a čekala jsem, co uvidím dál. Ne že by byl děj až tak nepředvídatelný, ale byl prostě kreativní. U akčních filmů se to moc nevidí. Práce s kamerou a střihem pak dokonale podtrhla jeho neobyčejnost. Nic podobného jsem ještě neviděla. Bylo znát, že bojové choreografie vymýšleli ti nejlepší a i to, že se Bob Odenkirk pečlivě věnoval přípravě a to nejen bojové, ale i výrazové. Sám řekl, že se na tuto roli připravoval celé dva roky a to je dost.
Opravdu jsem ocenila, že Hutch zabíjel, jak skutečný zabiják. Ve skutečnosti se v ohrožení života nikdo s nikým nepáře. Takže nepálil stokrát na tělo, kde může být vesta, ale po pár ranách zamířil na hlavu. Stejně tak bylo příjemné, že totálně zmlácení chlapi a mrtvoly furt neožívali a znovu ho nenapadali. A že ani on nebyl nesmrtelný. Když dostal ránu, cítil ji, ublížila mu a ovlivnila jeho další boj… trošku. Byl to fakt tvrdý chlap, jen roky zavřený v roli měkouše.
Milým překvapením pro mě byl v akci i snad nestárnoucí Christopher Lloyd, který býval hvězdou 80. a 90. let. (Addamsova rodina, Návrat do budoucnosti) a vždycky ho ráda vidím. Byl ve filmu skvělý a dokonce prý trval na tom, že bude velké těžké zbraně držet sám bez pomoci. Za to byl poctěn tím, že ho ve filmu přišel zabít sám režisér Ilja Najšuller. Co k tomu dodat? Byla to prostě paráda.
Tento film má mé stoprocentní doporučení. Samozřejmě, pokud máte rádi krváky. Najdete ho na streamovací televizi Netflix. Překonal všechny akčňáky, které jsem kdy viděla. Je fakt zajímavý a přestože je drsný, dobře se na něj dívá. Má nápad, je neotřelý a zábavný. Jo a abych nezapomněla, má potitulkovou scénu, která slibuje pokračování a já se upřímně nemůžu dočkat.
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
