Článek
Pozoruju to už delší dobu a moc se mi to nezdá. Hodnocení novinářů fyzických proporcí českých celebrit není upřímné a ani spravedlivé a přikláním se k tomu, že by mělo mít nějaká pravidla.
Asi i chápu, že chtějí ty kulatější podpořit v jejich snaze zhubnout, ale… Vidím to jenom já, že extrémně silná žena je i po shození poměrně velkého množství hmotnosti stále silná?
Věřím, že ne, ale tak proč pak vychází články o tom, že jsou štíhlé?
Navíc se objevují i opačné reakce na modelky, které jsou i bez toho dnes jen samá ruka a samá noha. Že přibraly 2 kila a jak je to na nich vidět? No měly by se nad tím, holky, zamyslet a něco s tím udělat.
2 kila jsou ale jen centimetr v pase!
A i kdyby přibraly 5 kilo, pořád to na nich nebude skoro vidět. Na ultra štíhlé ženě je pět kilo úplné nic. Stejně tak u extra silné ženy, která je zhubne.
Na jednu stranu se snaží posílit sebevědomí a možná i odhodlání silných žen, na druhou ale způsobují komplexy těm, které štíhlé opravdu jsou.
Proč to píšu? Protože zrovna nedávno na mě vykoukl titulek o štíhlých nožkách Ewy Farne a dnes o štíhlé Pavle Tomicové. Ty ženy jsou obě krásné, přestože úplně štíhlé nejsou. Ewa je nádherná žena i s kily navíc a paní Tomicová mi s původními kily přišla asi i šmrncovnější a jakási víc svá. Navíc všichni vědí, že pád její váhy způsobil víc stres z rozchodu než nějaká zdravá snaha.
Čímž chci říct, že na baculkách nic špatného není, pokud jsou s tím ony v pohodě, ale.. pakliže novináři nevidí rozdíl mezi štíhlou ženou, ženou střední postavy a silnou ženou, měli by si mezi ně postavit některou z modelek. A budou mít jasno.
Nevím, možná to vidím blbě, ale opravdu si nemyslím, že je zdravé utvrzovat silné lidi v tom, že jsou štíhlí a štíhlé v tom, že jsou tlustí. Ani jedno přece není pravda. Ale možná jen nechápu dnešní svět. Možná lidé chtějí žít ve lži a stačí jim to tak.
Nedivím se pak ale, že spousta silných žen není soudných, chodí v obtažených legínách a s obnaženými pupíky v krátkých topech a vystavují se tak hejtům v přesvědčení, že jim to musí slušet, když už jsou přece štíhlé. A naopak modelky v pytlích, aby nebyl vidět ten centimetr v pase, co přibraly.
Pokud chceme, aby byly ženy zdravě sebevědomé, je potřeba říkat jim pravdu. Protože lež má naprosto odlišný účinek, než si myslíme. Když silné ženě řekneme, že je štíhlá, stane se podvědomě to, že GPSka v její hlavě, která ji vedla ke štíhlé postavě, zahlásí, že došla do cíle a přestane ji to motivovat k dalšímu úbytku. Naopak si ještě popustí uzdičku, protože už může - už je přece štíhlá. A jojo se jen chechtá.
U štíhlých holek zase lži o tom, jak je vidět, že přibraly, hojně způsobují poruchy příjmu. Anorexie a bulimie jsou díky tomu součástí naší společnosti už dlouhé roky. Přitom by stačilo, kdyby nejen novináři změnili trošku přístup a přestali se bát říct, jak to s těmi těly opravdu je.
Všichni přece víme, jak vypadá zdravá štíhlá postava. Nejde o to, co se komu líbí nebo nelíbí, ale o parametry. Od nich se totiž odvíjí nezdravá štíhlosti i nezdravá obezita. Obě tyto odchylky ohrožují životy a je dobré se jim vyhnout.
Je mnohem užitečnější říct silné ženě, že vypadá dobře, ale chtělo by to ještě kousek a naopak ultra štíhlé, že by jí to slušelo víc, kdyby malinko přibrala. Protože kousek a malinko jsou snadno zvládnutelné věci, ale kilo nebo deset zní jako dřina. Kdo někdy hubl, ví.
Pojďme naše celebrity i ne-celebrity motivovat upřímněji a budeme je motivovat mnohem víc.
