Článek
Film Matka (režie Niki Caro, USA, 2023), ve kterém se Jennifer Lopez objevuje v pro ni netradiční roli elitního zabijáka, bych zařadila do filmů určených ženám. Ale možná to asi tak úplně není, protože se líbil i mému muži. Hned na začátku jsem sice přemýšlela nad tím, proč se žena, schopná beze stopy zmizet, vzdá dítěte a dá ho do programu ochrany svědků, když ví, že ten ho neochrání, ale je to jen film. Člověk to tak musí brát, protože jinak by žádný film nebyl, a když to tak vezmu, můžu říct, že to bylo fajn.
Jennifer Lopez je krásná i s minimem líčení, dobře se na ni dívá a maskáče, kožešiny, zbraně i akce jí sluší. Za mě je dobře, že se ukázala zase v jiném světle, možná i díky tomu, že tento film sama částečně produkovala. Vůbec mi tam ale neseděla herečka Lucy Paez v roli její dospívající dcery. Dost mi to kazila. Naštěstí jsou ve filmu opravdu úchvatné zimní scenérie přírody na Aljašce, které mi zážitek zase spravily.
Celý příběh byl docela jednoduchý a i předvídatelný, ale nijak mi to nevadilo. Byl totiž jiný, než na co je člověk zvyklý. Sledovat mámu a dceru, které k sobě nemají žádný vztah, jak se pomaličku sbližují a jdou na to každá svým způsobem, bylo milé. Líbila se mi myšlenka, že matka nebude svou dceru jen chránit, ale že ji naučí, jak se má ochránit sama. A přesto, že se zdálo, že je jí mladá spíš na obtíž, ukázalo se, že se přes všechen vzdor přece jen něco naučila.
Akce je ve filmu natočená pěkně, přizpůsobená ženské hrdince. Je fajn, že z Jennifer neudělali supermana nebo takovou tu namistrovanou vojačku, jak to bývalo dřív, když se žena v podobné roli objevila. Z mého čistě osobního pohledu na sebe může být hrdá. Není to film, u kterého člověk tají dech, ale myslím, že ani nezklame.
Příběh mě nutil přemýšlet nad tím, co a jak je ve vztahu s dětmi správně, protože ukazuje, jak moc jsou vnímavé, a že nemá smysl jim lhát nebo zapírat. Že naopak pravda a upřímnost je pro ně velmi důležitá a otevírá jejich srdce. I náš táta měl nad čím přemýšlet.
Jennifer Lopez byla v této roli na pohled hodně citově neutrální. Přesně tak, jak člověk potřebuje být, když se z donucení vzdá svého dítěte a ví, že s ním nemůže být. Uvnitř byla ale plná lásky, kterou nemůže dát na jevo. Zraňoval jí vztah dcery s náhradní matkou a vědomí, že ona s vlastním dítětem žádný vztah nemá, a tak bylo fajn, že tvůrci nedbali na otřelost happyendu a dopřáli jí na konci naplnění jejího srdce láskou jejího vlastního dítěte. Pro nás mámy je to nejvíc.
A tak opět zvítězilo dobro nad zlem a pravda a láska nad lží a nenávistí a já bych tento film, který můžete jako novinku skouknout na Netflixu, zařadila do škatulky akčně pohodové. Jo, fakt se mi líbil, a když budete mít chvilku a náladu, určitě se na něj podívejte.
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
