Článek
Už druhý měsíc jsme všichni nemocní. Začalo to černým kašlem našich dětí, který je na doléčení ještě na nejbližší dva i tři měsíce, pokračovalo virózou nás dospělých a došlo to až do housera mého muže, který ho uvěznil na několik dní v posteli. Celá naše rodina je vyčerpaná a povinnosti, jako je Mikulášská nadílka u rodiny, jdou letos hodně mimo nás.
Někdo to neřešil, někdo dětem nadílku přivezl a někdo mě dorazil svým přístupem.
Bylo pozdní odpoledne, den před nadílkou, když se můj muž probudil a zjistil, že během dne, který proležel s čerstvým ústřelem zad v posteli a celý prospal, má šest zmeškaných hovorů. Neměl na nic náladu, a tak jsem zvedla telefon a jeho rodině zavolala. Bylo mi jasné, co se bude řešit - po roce Vánoce. Od těch minulých jsme je totiž neviděli a ani neslyšeli.
Jenomže Mikuláš a Vánoce se u nich řeší z povinnosti. Neexistuje u nich totiž varianta, že by děti nic nedostaly. To se prostě musí.
A tak se stalo, že jsem si, po tom, co se tady už skoro dva měsíce každou noc bojím, aby se mi neudusily děti a můj muž, kterého navíc několikrát denně vidím sedět na zemi u záchodu, protože se nemůže hnout, vyslechla, jak jsme nemožní, že se nemůžeme pro nadílku stavit. Žádné pochopení, žádná účast. Ani otázka, jak jsou na tom děti, jestli jsou v pořádku. Prostě nic.
Ani mi nikdo nevysvětlil, proč to vlastně nemůžou přinést.
Místo toho se cítí dotčení a vůbec jim nedochází, že svým přístupem dělají ze svátků nepříjemnou rodinnou povinnost. Přitom je máme rádi, a kdyby se nás nesnažili manipulovat, chodili bychom tam rádi.
Někteří lidé prostě nechápou, že i ostatní mají své starosti a snaží se je do něčeho tlačit. Je to ale ten nejhorší přístup, jaký můžou mít.
Asi nejsem sama, koho netěší sváteční návštěvy u některých příbuzných, a tak vám všem přeju, ať to zvládnete se ctí.
Protože to je jediný cíl, který já osobně letos mám. Abych jim nevyřvala do očí všechen ten strach o mé milované, ve kterém už dlouho žiju. Abych se nesnížila k tomu, dát najevo, jak moc už jsem unavená, když celé noci pořádně nespím. Abych ovládla své emoce a neměla potřebu říct, že bych místo kyselých ksichtů, blbých narážek a natažených hub potřebovala jejich podporu a pochopení.
To největší mě totiž teprve čeká. Dárky od Ježíška. A můj jediný cíl.
Zvládnout letošní Vánoce se ctí…
