Článek
Nedávno jsem shlédla film inspirovaný skutečnými událostmi, ukazující celou problematiku obchodu s dětmi a dívkami tak, jak ji člověk ani nechce vidět. Jak ale jinak poukazovat na závažnost takového problému? Člověk si to vůbec neumí představit a ani si to představovat nechce. Nicméně nemůžeme nad tím zavírat oči. Týká se to nás všech.
Jako máma mám k podobným snímkům velký respekt, protože se mi dostávají až do morku kostí. Tento nebyl výjimkou. Byl drsný, jak jinak. Osudy malých holčiček, unesených od rodin a prodaných pasákům nebo pedofilům, takové musí být.
Tento vypráví příběh dívky, která se ale nenechala zlomit, tvrdě na sobě pracovala, až se jednoho dne dostala do momentu, kdy mohla přijít odplata. Úplně sama se postavila nebezpečnému kartelu obchodníků s dětmi a postupně je zabíjela ve jménu holčiček, které nepřežily.
Hlavní postavou kriminálního příběhu Jsem VŠECHNY DÍVKY (režie Donovan Marsh, JAR, 2021) překvapivě nebyla úplně vražedkyně. Spíš vyšetřovatelka těchto případů (Erica Wessels), které se únosy dětí hluboce dotýkaly a byla proto ochotná jít až na hranu zákona. To jejímu případu ale bohužel moc neprospívalo. Když kvůli jejímu přístupu nemohl být použit důležitý důkaz a policie byla nucena propustit hlavu kartelu, dopadla na ni tíha situace.
Do role vražedkyně tvůrci obsadili nádhernou jihoafrickou herečku Hlubi Mboya. Vypadala skvělé a šla si ve své roli pořád tvrdě za svým. Všechny zabila a na hruď jim vyryla iniciály některé z mrtvých dívek. Postupně pak vyšetřovatelku navedla na svou stopu, aby jí odkryla celou pravdu. To se jí sice stalo osudným, ale protože měly společný cíl, nevyšla její snaha na prázdno.
Tento film upozorňuje na zločiny páchané na dětech a poměrně drsným způsobem ukazuje realitu, která se skutečně děje. Stovky dětí nelegálně přepravovaných v kontejnerech, zneužívaných a týraných. Zbavených svých práv a většinou naučených na tvrdé drogy, aby byly po vůli.
Bohužel to není jen film. Evidentně je to problematika Jihoafrické republiky, ale i zbytku Afriky, Ameriky, v podstatě vlastně celého světa. Většina zemí se s tímto problémem setkává nebo potýká v menší či větší míře. Kde je poptávka, je i nabídka. A pokud se poptávka stále zvyšuje, je něco hodně v nepořádku.
Je dobře, že se takovéto filmy točí, ale není dobře, že je toto pořád možné. Úplně nepochopitelné pro mě je, že pro peníze dokážou unášet děti i tátové od rodin a ještě horší, že dokážou zneužívat svoje vlastní děti. Způsobovat traumata dětem je čisté zlo. Svět je v těchto věcech zvrácený a mně se nechce věřit, že by tomuto, v době moderních technologií, nešlo nijak zabránit. A už vůbec ne, když se to těmi moderními technologiemi dá tak snadno šířit.
Titulky na konci filmu říkají, že: Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických odhaduje, že je každý rok prodáno 500 000 až 700 000 žen, z toho víc než polovina jsou děti. Zachránit se podaří jen 1%.
Je to zdrcující. O to víc, že stát se to může každému z nás.
