Článek
Je půl desáté večer a sídlištěm se rozléhá křik malého asi čtyřletého chlapečka, který si hraje se staršími dětmi na zahrádce místního baru. Přestože vříská, jako by ho na nože brali, protože spadl a odřel si koleno, rozjaření rodiče, sedící opodál, na něj nereagují. Drobek se zvedne a celý ušmudlaný, jak si špinavou ručičkou otíral slzy, míří za mámou. Sotva už únavou plete nohama.
„Neřvi a běž si hrát,“ zpražila ho a ani se nepodívala, jestli je v pořádku. Další runda a opilý kamarád, co do ní cosi hustil, byli důležitější. Co na tom, že před ní stojí její vlastní dítě v (už nějakou dobu) počuraných kraťáskách a domáhá se pozornosti, aby si všimla, že už by mělo být v postýlce a spinkat. Je mi ho líto. Dívám se na to zpovzdálí, jen procházím, a dochází mi, že toto nevidím poprvé. Podobné výjevy jsou v létě spíš normální. Rodiče upírají dětem základní životní potřeby a jsou jak urvaní ze řetězu, bez rozdílu věku.
Malé děti by měly mít zažitou denní rutinu a většinou i mají. Je pro ně důležitá, ale samozřejmě v létě se trošku mění, protože je večer dlouho světlo. Potkat maminky s kočárky vracející se z procházky v osm večer není nic neobvyklého - vyráží později, až už není takové horko, ale vidět je sedět s úplně malinkými miminky ještě v korbičkách venku v deset hodin večer, je zarážející. Ano, miminka spinkají, nicméně v hospodě, kde se i venku kouří, pije a nemají tam co dělat.
Bylo to tak vždycky?
Myslím, že nebylo. Dřív maminky věděly, že mají novorozenečky chránit před infekcemi a v prvních dnech k nim pouštěly jen nejbližší rodinu. Dneska valí i jen známí rovnou do porodnice.
Taky věděly, že po příchodu domů by ještě několik měsíců neměly brát miminka na místa, kde je spousta lidí. Dneska míří hned z porodnice do nákupáku.
A v neposlední řadě si uvědomovaly, že by děti měly večer vykoupat a uložit do postýlek, aby byly čisté, měly klid, cítily se v bezpečí a odpočinuly si. Nebo aspoň proto, aby je sousedi nepomluvili.
Prostě se to tak dělalo a něco na tom bylo. Minimálně to ukazovalo péči o dítě.
Dnes je dítě moderní trend
Opravdu hodně žen, co jsem zaznamenala, si dnes pořizuje děti jen proto, že už byl čas, nebo situace nebo na ně tlačilo okolí, případně chtěl partner atd. Mladé maminky pak vymetají diskotéky, když tátové hlídají. A naopak. Bylo to už za mého mládí. Co dokázaly stejně staré kamarádky - maminky - bylo neskutečné, a k nevěře to byl vždycky jen krůček, který často i udělaly. Bez výčitek se pak vracely ke svým rodinám, jakoby nic. Na vlastní oči jsem tak viděla, jak vypadají základy dnešních rodin.
Byla to pro mě velká škola života. Nakonec jsem si na děti počkala skoro do čtyřiceti, ale někdy se počkat prostě vyplatí. Je to lepší, než mít dítě brzy, s kde kým, a nevědět ještě co sama se sebou, natož s dítětem.
Bylo by fajn, kdybychom nejdřív přemýšleli, jak pevný je vlastně náš vztah s člověkem, se kterým dítě chceme mít a jestli si první nepotřebujeme ještě něco užít. Třeba něco jako bezstarostné sezení do noci na zahrádkách a opíjení se. Protože opilí rodiče jsou to nejhorší, co dítě může vidět. A když jsou navíc bez zájmu o jeho bolest a únavu, zanechává to v něm hlubokou stopu. Toto jsou věci, které si děti většinou pamatují celý život.
Opravdu chceme, aby měly takovéto vzpomínky?
