Článek
Jedné malé holčičce vkládal ve spánku obnažený penis do ruky její vlastní otec. Fotil si to a sdílel na internetu. Pak nad ní masturboval. Jinou dívku sexuálně zneužíval muž, který ji měl hlídat, když její rodiče pracovali. Další v noci navštěvoval otčím. Její vlastní matka se vyjádřila slovy, že je holka v pořádku, tak se vlastně nic nestalo. Co na tom, že ji to málem dohnalo k sebevraždě.
Případy zneužívaných dětí jsou hrozné a pro mě jako rodiče naprosto nepřípustné a nepřijatelné. Člověka napadne, jak je něco takového možné, ale to není správná otázka. Správná otázka je, jak je možné, že takoví lidé vyváznou s podmínečným trestem.
Zločiny páchané na dětech, byly vždycky považovány za ty nejhorší. Zneužívání k nim patří. Děti s těmito prožitky musí žít celý život. Nezapomenou. Nikdy. Ubližuje jim to a ovlivňuje na zbytek života. Mívají noční můry a později problémy ve vztazích s partnery. Jejich vnímání fyzické lásky se mění a vnitřně je soustavně ničí.
O podobné zkušenosti by mohla vyprávět třeba jedna z nejkrásnějších českých hereček své doby Květa Fialová, kdyby ještě žila. Mohla mít každého muže, na kterého se podívala, jenomže… V mládí byla znásilněna a to všechno změnilo. Na muže zanevřela. Sice se vdala, ale do vztahu bez fyzické lásky. Té se byla ochotná oddat jen kvůli miminku. Překrásná a vnitřně vášnivá žena tak přišla o to nejkrásnější a nejintimnější, co nám život nabízí.
Jestliže sexuální zneužívání může způsobit celoživotní trauma, nemělo by mít žádné polehčující okolnosti. Nemělo by se přihlížet na ovlivnění drogami ani na projevenou lítost. Jestliže se něco opakuje, nemá to žádnou omluvu. Takoví lidé by neměli mít možnost dopustit se podobných činů znovu. Nebo už nám na dětech nezáleží?
Dřív bývaly děti základ společnosti. Do budoucích generací se vkládaly naděje na lepší zítřky a chránily se. Co se změnilo? Stále existuje Listina základních práv a svobod dítěte. Konkrétně o nich pojednává článek 24, kde se hned v prvním bodě dočtete, že mají děti právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Slovo blaho, by měli vytesat do kamene.
Ve věcech prokázaného zneužívání dětí je něco špatně. Měli bychom brát ohled jen a pouze na dítě a jeho práva. Měli bychom naše děti chránit před lidmi, co jim můžou ubližovat a ne je pouštět na svobodu. Vždyť jsou to lidé, kteří jim vyhrožují a probouzí v nich strach, aby mlčely. Jak k tomu ty děti přijdou? A jak jejich rodiče?
Neumím si představit, co bych dělala, kdybych zjistila, že mé děti někdo zneužíval. Neměla bych žádnou možnost toho člověka jakkoliv potrestat. Čiré zoufalství. A nakonec bych ho ještě potkávala na ulici.
Přitom sexuální deviace jsou psychické poruchy. Neexistuje možnost, že se člověk s takovou poruchou sám od sebe změní. Existuje jen možnost, že se o jeho činech nikdo nedozví.
A to mě děsí.
