Článek
Je jedno, které jsou to volby, nikdy není naše účast nijak závratně vysoká, spíš naopak. Žalostných 36 % v eurovolbách je toho důkazem. Přitom Evropská unie naši zemi ovlivňuje vcelku dost. Přesto je náš zájem o to, kdo nás v Evropském parlamentu bude zastupovat, nijaký.
Ono by na tom nic špatného nebylo, kdybychom si pořád všichni nestěžovali na fungování naší země, na politiky a jak je všechno špatně. Protože není. Všechno je tak, jak má být a taky, jak jsme si to zařídili tím, že nechodíme volit. I když…
Taky volit nechodím. Ne, že by mi byl lhostejný osud naší země, ale nepřijde mi to důležité. Nevidím rozdíl. A s ohledem na zkušenosti… Poprvé jsem byla volit v pětadvaceti. Tyto volby byly anulovány, k dalším už jsem nešla. Byla jsem mladá, měla jsem jiné zájmy. Teď po dvaceti letech, co jsem se odhodlala, mi zase vítězná strana za odměnu postavila před okna kontejner, kolem kterého je pořád nepořádek. Radost z toho nemám a k volbám už zase nějakou dobu nepůjdu, ale na druhou stranu si na nic nestěžuju.
Není úplně důležité, jestli k volbám jdeme nebo nejdeme, pokud umíme žít. Pokud se nás politika nedotýká, nemusíme nic řešit. Moje rodina si jede to svoje a jen přijímáme a respektujeme změny. Život je to hezký a klidný. Jestli se ale vy kvůli všemu rozčilujete a jakákoliv změna, která není podle vašich představ, vám zkazí náladu a den, asi byste se účastnit rozhodování o našich zástupcích měli. Jejich postoje ovlivňují všechno. Obce, kraje, zemi i Evropu.
Jak by asi dopadly volby do Evropského parlamentu, kdyby šlo volit i nás zbylých 64 %. Je to velká spousta lidí a názorů. Velká síla věci ovlivnit, potažmo změnit. Nestačí jen tiše sedět a čekat. Volby vyhrávají strany, které mají nejvíc věrných fanoušků. Věrnými myslím ty, co si jen nestěžují, ale vstanou a jdou hodit svůj hlas do volební schránky. Díky tomu se stále drží KSČ a 26 % pro vítěze je jasným důkazem. Jejich voliči prostě nejsou líní.
Chcete něco změnit? Je potřeba jednat, když máte tu příležitost.
Nebo si pak nestěžovat. Přijmout věci, jak jsou a nechat to být. Vím, že je to těžké, hlavně, když se to týká důchodové reformy, změn v rodičovských dávkách atd., které se dotýkají nás všech, ale jde to. Když se přestanete zabývat vším tím, co je v naší zemi špatně, zjistíte, že vás tyto věci zase tolik neovlivňují. Že váš život plyne i bez nich, že je vlastně nemusíte ani vědět, pokud se vás bezprostředně netýkají. Že je tady život hezký.
Třeba i u nás budou jednou volby povinné, jako v Belgii, Lucembursku, Řecku nebo na Maltě, a opravdu o osudu naší země budeme rozhodovat všichni. Zase si budeme stěžovat, že nás do něčeho nutí.
To jsme prostě my - Češi.
