Článek
Zrovna jsem narazila na článek o tragické smrti oblíbeného herce z Kobry 11 Christiana Olivera a jeho dvou holčiček, se kterými se zřítilo letadlo. Pod ním zase zářil kopec lajků, stejně jako je vídám u všech jiných tragických zpráv.
Docela by mě zajímalo, co se honí v hlavě lidem, co ty lajky pod takové zprávy dávají. Něco jako Ježiš, to je hrozný, tak dám To se mi líbí. A nebo to myslí vážně a fakt se jim to líbí? Narovinu vyvolává to ve mně spoustu znepokojivých otázek.
Pohoršujeme se nad tím, že lidé nedodržují pietu vyhlášenou státem, ale nevadí nám, že veřejně říkáme, že se nám líbí tragické činy. Opravdu vám na tom nepřijde nic divného? Copak pozůstalým namísto upřímné soustrasti vyjadřujeme své potěšení nad tím, že někoho ztratili?
A neříkejte někteří, že je to normální a lidi to chápou. Protože to rozhodně normální není a jsem živoucí důkaz, že jsou lidi, co to nechápou.
Kdyby to tlačítko bylo popsáno v angličtině, dokážu ještě pochopit, že část lidí neví, co to v překladu znamená, ale když u těch čísel svítí Líbí se… Co to o nás vypovídá? Že nás doba semlela, jak to jenom šlo!
Nepřemýšlíme, nepoužíváme zdravý rozum. Copak takto se vyjadřuje soucit? Od kdy? Přiznejme si to - od doby sociálních sítí. Toto je asi to nejhorší, co z nich vzešlo. Neschopnost tiše soucítit a potřeba vyjádřit se za všech okolností, ke všemu a jakýmkoliv způsobem bez ohledu na souvislosti.
Pamatuji si dobu, kdy jsem psala epitaf za jednu mladou maminku, která taky i s miminkem zahynula při nehodě, a na konci toho textu jsem všechny požádala, aby se na přání pozůstalých vzdali projevů soustrasti a jakýchkoliv komentářů. Respektovalo jich to jen velmi málo. Navíc začali řešit okolnosti nehody, vinu atd., což je v takových situacích opravdu neslušné a nevhodné. Nakonec jsem musela komentáře vypnout.
Tehdy mě napadlo, že jsme národ necitlivých tupců. Dneska mě to napadlo zase a určitě nebudu jediná. Bylo by na místě, kdyby tyto projevy byly nějak ošetřeny - omezeny. Přesto pořád věřím tomu, že to s námi ještě tak hrozné není.
Bylo by prostě jen fajn, se vždycky, než se nějak projevíme, zamyslet nad tím, jak by se nám samotným líbilo, kdyby o našich blízkých psali v souvislosti se smrtí, a my se tam dívali na přibývající To se mi líbí.
Mně by se to teda nelíbilo. Jak jste na tom vy?
