Článek
Je k nevíře, že v 21. století řešíme něco, jako je světová válka. Jakoby lidem nestačily rakoviny, covidy, tsunami, tornáda a finanční problémy.
Nijak jsme se z dějin nepoučili. Spíš jsme se s nimi jen smířili. Rezignovali jsme na možnosti, které jako lidstvo máme - na zdravý rozum a mírová řešení. Je pro nás jednodušší rozpoutat válku, než udržet mír. Je zábavnější dělat bububu než se čehokoliv vzdát. Jenom pro to, že existuje vidina jakési moci.
Už jste slyšeli, že válka je nevyhnutelná, protože byl příliš dlouho mír?
Co je toto vůbec za výrok?
Znáte Einsteinovu teorii bláznovství? No tak toto je přesně ono. Motat se pořád v kruhu a nic s tím nedělat, jen se bát a furt si stěžovat. Přitom cesta ven je úplně jednoduchá. Stačí se jen zamyslet, spolknout superego a udělat něco jinak.
Pro začátek by třeba stačilo, kdybychom se pořád my, nebo spíš zástupci našich zemí, neměli potřebu stavět na něčí stranu.
Umím pochopit, že se i dnes dokážou najít znesvářené země, ale proč přilívat olej do ohně? Kdybychom to nedělali, už by bylo po všem. Ale my musíme mít na všechno názor, být za hrdiny. Jenomže hrdinů jsou plné hřbitovy.
Chci žít v míru.
A věřím, že většina obyčejných lidí taky. Nikdo nepřemýšlí nad skutečnou hrozbou války, přestože se o ní mluví. Prostě a jednoduše nechceme věřit, že by se v tak pokročilé společnosti, za jakou se považujeme, mohlo ještě něco takového stát.
Všichni si přece přejeme mír. Máme ho plné pusy a jdeme si za ním. Nebo ne?
Popravdě kdokoliv, kdo vysloví, že je válka nevyhnutelná, mává před býkem červeným hadrem.
Proč se nebavíme o tom, že je válka v dnešním světě nemyslitelná? Že jsme moudří a za století a tisíciletí různých sporů a válečných konfliktů už víme, jak se chovat, abychom jí předešli?
Pro sebe, pro své rodiny, pro národ, pro lidstvo… Pro kohokoliv, kvůli komu stojí za to mír udržet za každou cenu. Bez ohledu na území, politiku, na všechno to míň důležité než je lidský život.
Namísto toho s válkou počítáme a jdeme jí vstříc vším, co děláme. Nakonec je i jedno, na které straně stojíme, protože je to vždycky na straně války. Je něco hodně špatně, když už i u nás vychází články, jak si zajistit přežití v případě jaderného konfliktu. Copak jsme všichni zapomněli na Černobyl?
Doufám a v hloubi duše věřím, že jsme si nezvolili zástupce, co náš svět pošlou do kopru. Že chtějí být v očích dějin moudří a ne dětinští se zatvrzele dupající nožkou.
Že zemím světa vládnou skuteční muži s velkým M, kteří v hloubi srdce ctí ten jediný úkol, který by světoví vůdci měli mít - chránit lidské životy, muže, ženy i děti, bez ohledu na to, jakým jazykem mluví a jakou mají barvu pleti. Věřím, že jim toto poslání dojde dřív, než se stane něco, co nikdo z nás nechce.
Jestliže víme, jak válka vzniká, víme taky, jak jí zabránit. Stačí jen udělat něco jinak.
Stačí si jen vzpomenout, že člověk je moudrý a jeho největším bohatstvím je ŽIVOT.
