Článek
Někdy si říkám, proč mnohé z nás ta svobodná výchova tak žere, když o ní evidentně nic nevíme a ani vědět nechceme. Možná by bylo dobré si uvědomit, že domněnky neodráží pravdu. Můžeme si o věcech něco myslet, ale dokud se nezeptáme a nekonfrontujeme se s fakty (nejlépe z několika stran), nemůžeme znát skutečnost.
Svobodná výchova dětí není o tom, že se děti nevychovávají, ale o tom, že se vychovávají prostřednictvím pochopení věcí. Ano, vyžaduje to o hodně víc času a pozornosti, než když jim člověk něco zakáže nebo přikáže, ale stojí to za to. Najednou totiž zjistíte, že děti, přestože jsou malé, si o věcech taky něco myslí, že mají svůj názor a často je i lepší než to, co si myslíme my dospělí. To je pro mnohé obrovské překvapení.
To, co se mylně považuje za svobodnou výchovu a zvedá nás ze židle, je špatný rodičovský vzor. Rodiče by svým vlastním chováním a příkladem měli dětem ukazovat, co je společensky správné, a co ne. Tyto hodnoty má ale spousta rodičů pokřivené. Proto se pak můžeme pohoršovat nad jejich dětmi, které jejich způsob chování přebírají. Když ale dítěti odmala vysvětlujete, co je společensky přijatelné, a co ne, a hlavně proč, a následně mu dáte možnost volby, neomylně si zvolí správnou variantu. Takže záleží na tom, co mu podáte jako správné, potažmo co je správné pro vás. Jednoduchý příklad: Když ho někdo praští, tak oplatit nebo neoplatit? A proč?
Obézní dcera
Maminka v článku má tu smůlu, že její dcera má ve svých 8 letech sklony k nadváze. Spojovat toto s výchovou a upozorňovat na to, že když jí nezakáže sladké, bude celý život tlustá, je úsměvné. V dnešní době je ještě většina dětí na světě vychovávána podle starých vzorců a jsou mnohem obéznější, než tato holčička. O tom, že by se tyto narážky směrem k dětem vůbec neměly vyskytovat, se raději bavit nebudu. Asi bychom se jako společnost měli hodně zamyslet nad tím, co a jak je vhodné směrem k dětem prezentovat.
To, že dá dítě přednost sladkému před mrkví, je spíš normální a i to, že v určitém období jsou některé děti těžší než jiné. Taky jsem byla a měla jsem standardní výchovu. Její součástí byl dudlík namočený v medu. Moje dcera byla jako mimčo taky baculka a dudlík neměla prakticky vůbec. Měla ráda ovoce a zeleninu. Syn je chroust, zeleninu ani ovoce nechce a cpal by se jenom sladkým a blbostma. Nikdo by to na něm nepoznal. Prostě nemůžeme být všichni stejní a nemusí v tom hrát roli jen jídlo. Existují i geny, nemoci atd. Pokud se na příčiny neptáme, neměli bychom se unáhlovat.
Omezená matka a jaká matka, taká Katka
Ani na úkor matky bychom nemuseli vynášet soudy o její inteligenci jen proto, že vychovává dítě jinak, než my. Všichni víme, že na to má právo, že je to každého věc, ale… i tak si ten svůj jízlivý a urážlivý komentář nemůžeme odpustit. Je to snadné, když jsme schovaní za profilem, ideálně anonymním. Jenomže to, že se rozhodla dát svému dítěti svobodu, neznamená, že je hloupá. Vidí jen věci jinak, než my.
Z její dcery proto nemusí být nutně hlupák a z praxe vím, že ve svém oboru klidně může nakonec předčit děti, co jsou vychovávány a vzdělávány institucemi. Nicméně to, že v domácím vzdělávání vidíme problém, je spíš normální. Jen zřídka o něm totiž něco víme. Sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži.
Osobně mám děti taky doma a plánuju to i do budoucna. Důvodů je spousta. Kupodivu mám i manžela, který mi to mohl zakázat. Jenže nezakázal. Pochopil, protože pochopit chtěl. Díky tomu, že jsme děti odmala do ničeho netlačili a on měl možnost vidět jejich přirozený progres.
Naše holčička nastoupí do první třídy v září a bude se vzdělávat doma, svým vlastním tempem tak, aby se postupně naučila všechno, co v životě bude potřebovat, ale ve chvíli, kdy to pro ni bude přirozené a tím pádem jí to půjde samo. Když dětem totiž dáte čas, opravdu se naučí všechno a úplně snadno. Třeba zavazovat tkaničky je pro tříleté dítě těžké, ale šestiletému to stačí dvakrát ukázat a ví. Kdo není trpělivý a nedokáže dát dítěti dostatek času, nikdy toto kouzlo nepozná. Je to škoda.
Nicméně, když jsme naše rozhodnutí vzdělávat děti doma oznámili rodině, jejich první reakce byla A kdo ji jako bude učit, ty?
Něco mi z toho vyplynulo. Jak toto můžou pochopit lidi, kteří si myslí, že jejich vlastní děti nejsou ani tak chytré, aby mohly naučit jejich vnouče látku pro první třídu? A tím je, myslím, řečeno všechno. Hlubší sonda do společnosti není ani potřeba. Toto člověku bohatě stačí. A tak je na tom většina z nás.
Považuju za zázrak, že jsem se dokázala od této nedůvěry oprostit a jít v životě svou vlastní cestou. A protože jsem překonávala svůj strach z nepochopení a dokázala jsem být svobodná, dovedla mě má cesta až ke svobodné výchově mých dětí.
Je mi jedno, co si o tom kdo myslí, protože skutečně svobodní lidé jsou pro společnost přínosem. A když se na ně podívám, vidím šťastné děti a to je mnohem víc než jen vzdělané.
------------
Zdroj: https://www.super.cz/clanek/pribehy-matka-sve-dceri-nikdy-nerekne-ne-v-8-letech-si-muze-delat-co-chce-a-nepotrebuje-zadna-pravidla-1506119#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varCC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
