Článek
Na tento dokument jsem se hodně dlouho těšila a je to už nějaká doba, co jsem ho viděla, ale nedá mi to, abych vás v něm neupozornila na moment, kterého si hodně lidí nevšimlo. Roky se o stavu Michaela Schumachera v podstatě nic neví a s tímto snímkem přišla naděje, že se konečně něco dozvíme. Ano, spatřil světlo světa už před dvěma lety a od té doby se na něj objevilo i několik recenzí, ale toho zásadního si v něm buď nikdo nevšiml, anebo ctí jeho soukromí natolik, že na vážnost situace záměrně neupozornili. Myslím totiž, že většina z nás věřila v dobré zprávy.
Dokument Schumacher, který můžete sledovat na Netflixu, je pravou oslavou celosvětově uznávané špičky v závodech Formule 1 Michaela Schumachera a jeho profesního i soukromého života. Když jsem poslouchala komentáře lidí, kteří Michaela osobně znali, měla jsem pocit, že je dokonalý, a popravdě při pohledu na záběry ze zákulisí závodů a z jejich rodinného archivu jsem neměla vůbec problém tomu věřit.
On se totiž tváří, chová a vypadá přesně tak, jak ho všichni ti lidé popisují. Přátelský, pracovitý, důsledný, láskyplný a docela plachý. A tak jsem seděla u televize, natahovala všechna ta superlativa, obrázky z vítězství i proher a vnímala lásku a soudržnost jejich rodiny. Převážnou část filmu jsem žila v dokonalém světě úspěšného muže a užívala si jeho slávu a mládí. Byla jsem vtažená do atmosféry a opravdu jsem jim přála všechno, co měli. Prostě jsem cítila, že si všechno to uznání zasloužil. Pak ale přišel další střih, záběr na zasněžené vrcholky hor a návrat do reality. Toto všechno BYLO!
Víte, existuje několik filmů, co jsem viděla už mnohokrát, a na které když se dívám, říkám si Nedělej to, nechoď tam… a celá napjatá doufám, že dneska se to, co vím, že se stane, nakonec nestane. U tohoto dokumentu jsem to měla úplně stejně. Přišla chvíle, kdy se to mělo Michaelovi znovu stát a já to chtěla hluboko uvnitř sebe úplně nějak jinak. Za tu hodinu a něco jsem totiž poznala skvělého člověka, který si mě svým přístupem k životu a k lidem získal a poslední, co jsem chtěla bylo, aby se mu něco stalo.
Ale stalo se. Nehoda na lyžích jim všem změnila život. Už nemělo být nic z toho, na co byli zvyklí, a já jen tiše doufala, že to, co uslyším dál, mi dá naději, že z něj zbylo aspoň něco. V očích jeho ženy Coriny se zaleskly slzy a řekla k tomu všemu opravdu jen velmi málo: „Michael všem chybí, ale je tady. Jinak, ale je tady.“ Už z těchto vět je patrné, že Michael jako takový je dávno pryč. Když někdo někomu chybí, znamená to, že tady pro něj není.
O pár minut později dostal prostor Michaelův syn Mick a jeho slova byla… definitivní. Vzpomínal na šťastné dětství a na chvíle prožité s tátou, který ho miloval a trávil s ním všechen volný čas. Nevzpomínalo se mu snadno a realita jejich dnů mu to zjevně neusnadnila. Přesto mě v tu chvíli ničí tím, co říká a bere mi poslední naději. Seděla jsem a nechtěla věřit tomu, co slyším.
„Myslím, že s tátou bychom si vzájemně rozuměli a měli bychom spolu o čem mluvit,“ představoval si, jaké by to bylo, kdyby si mohli popovídat, ale evidentně nemůžou. „Vzdal bych se všeho, abych to mohl mít.“ Byla v tom tak obrovská ztráta. Mít tátu doma a vidět ho v takovém stavu každý den pro ně musí být nepopsatelně těžké.
Mickova slova v tomto dokumentu byla zásadní a řekla vše, ale zřejmě je slyšelo nebo vyhodnotilo jen velmi málo lidí. Všechna média se soustředila na slova Coriny. Ani nikdo z mého okolí, kdo tento dokument viděl, nedal žádnou váhu tomu, co řekl Mick, přitom toho řekl tolik. Napadá mě, že to možná ani vědět nechceme.
Nedávno svět pohoršil článek, který publikoval údajný rozhovor s Michaelem, ve kterém říká, že už dokáže udělat pár kroků. Nicméně se ukázalo, že tento rozhovor je jen výplod umělé inteligence. Narovinu, kdyby to bylo takto, žil by více méně normální život. Lidí na vozíčku je na světě spousta. Je evidentní, že problém není jen fyzického rázu.
Bohužel, podle toho, co řekli jeho nejbližší, je pravda taková, že nehoda Michaela Schumachera měla fatální následky a není schopný se svým okolím vůbec komunikovat. Možná může svého syna slyšet, to nejspíš nikdo neví, ale nemůže na něj nijak reagovat. To je evidentní a je to šílené. Vždyť letos to bude deset let, co je odříznutý od světa. Tak dlouho je v podstatě jen držený při životě, a přestože podstupuje blíže nespecifikovanou léčbu, nikdo z nich ve mně nevyvolal pocit, že by byla nějak účinná.
Jestli Michael vnímá, ale nemůže se nijak projevit, je v pasti. A je v ní už dlouhých deset let…
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
Příště film Otázky pro papeže.
