Článek
Byli jsme spolužáci na základní škole, takže je znám oba od dětství. Byli pěkný pár. On snědý atletický typ, ona štíhlá, přirozeně krásná blondýnka. Našli se ve chvíli, kdy jsem i já prožívala svou první lásku a ztratila jsem je z dohledu. Nepotkávala jsem je často, ale když ano, vypadali jako šťastný pár.
Až po pár letech mi jedna ze spolužaček prozradila jejich temné tajemství.
Ta holka každý den vstávala o hodinu dřív, aby se stihla nalíčit, než její milovaný vstane. Hned na začátku jí narovinu řekl, že se mu nenalíčená nelíbí a nechce ji tak vidět. Úplně jsem ztuhla. Vůbec jsem si něco takového neuměla představit a nikdy by mě to ani nenapadlo. Byla to krásná mladá holka a jeho jsem si pamatovala spíš jako raubíře. Měl být rád, že ji vůbec má. Jenže on nebyl.
Jednoho dne jsem jela ze školy a uviděla ho na nádraží. Byli jsme na střední a už jsme neměli přehled, kudy se čí cesta ubírá, a tak si asi nemyslel, že potká někoho známého v desítky kilometrů vzdáleném městě. Když mě postřehl, viditelně zneklidněl. Na klíně mu totiž seděla úplně jiná holka. Hlavou mi blesklo, že se asi rozešli, pozdravili jsme se a já šla dál.
Nastoupila jsem do vlaku a hleděla si svého, ale on mě našel. Přisedl si ke mně a celý nesvůj mě požádal, jestli bych si to mohla nechat pro sebe. Samozřejmě, že mohla. Nic mi do toho nebylo, ale v tu chvíli jsem měla před očima ty roky, co jeho přítelkyně kvůli lásce k němu vstává o hodinu dřív.
Z jeho strany už to láska nebyla a vzhledem k tomu, co po ní chtěl od samého začátku, to nebyla láska nejspíš nikdy. A jak to dopadlo?
Život je spravedlivý.
Zabila s ním ještě několik let, ale život ji odměnil.
Přestože rozchod pro ni musel být bolestivý, protože i beze mě vyšla pravda nakonec najevo a jeho zálety se nějak provalily, jakmile se přes něj přenesla, poznala svého manžela.
Když jsem ji potkala po letech ve městě, kam se spolu přestěhovali, vedla si za ruku opravdu pěkného muže, který v náruči svíral jejich dvouletou holčičku. Ona před sebou tlačila kočárek a právě narozeným miminkem. Nebyla nalíčená, měla kila navíc, ale byla překrásná štěstím, které z ní zářilo. Tím, které jsem u ní nikdy před tím neviděla.
Po dalších x letech na třídním srazu vypadala pořád stejně a pořád byla šťastně vdaná. Zatímco její bývalý pořád lítal od jedné k druhé a nedokázal najít svůj pevný bod.
A tak to v životě někdy je. Že to, co považujeme za největší lásku života, je nakonec jen cesta, která nás k ní má teprve dovést.
Tak šťastnou cestu vám všem, kteří jste k ní ještě nedošli a pamatujte, že když něco ztrácíte, je to proto, že vás čeká něco mnohem lepšího.
