Článek
Většina lidí zná totiž Štěpána Kozuba ze seskupení Tři tygři, kde se jeho herectví sice svým způsobem specializuje na hendikepované mladíky, což byla pro tuto roli nesporná výhoda, ale zároveň jde o humornou formu, takže upoutávky na film Spolu (režie David Laňka a Martin Muller, ČR, 2022) vnímali lidi spíš jako vtip.
Já mám ale Štěpána spojeného hlavně s hudbou. Má nádherný hlas a písně, které zpívá, jsou hluboké a procítěné. Proto jsem od tohoto filmu čekala moc. Věděla jsem, že on, Veronika Žilková v roli jeho matky a Kamila Janovičová jako jeho sestra budou silná trojka a nemýlila jsem se.
Přesvědčila mě o tom hned první scéna, kdy Michal přišel z obchodu, a protože zapomněl něco koupit, musel se tam vrátit. Způsob, jakým s ním jeho máma komunikovala, jak si má zapamatovat semafor, byl kouzelný. Lidé s poruchou autistického spektra to nemají v životě jednoduché a jejich rodiče musí najít k jejich výchově určitou cestu, aby se nezbláznili. Znám takových rodin několik a ve všech je to hodně náročné.
Celý příběh je ale o hlavně Michalovi jen zdánlivě. Všechny tři postavy mi přišly stejně důležité. Podstatnou roli hrála i jeho sestra Tereza. Vinila Michala ze smrti otce a trpěla celoživotním nedostatkem mateřské lásky. Jejich matka ji totiž nedokázala dělit spravedlivě. Navíc před Terezou skrývala rodinné tajemství, které kdyby věděla, její život, a vlastně i život celé jejich rodiny, by se ubíral úplně jiným směrem. Namísto toho v ní nevědomost a časem vytvořené domněnky vyvolávaly strach žít život naplno.
Herecký výkon Kamily Janovičové byl výborný. Celou dobu jsem nevěděla, jestli je zrovna klaďas, nebo záporák. Jestli říká pravdu, nebo lže. Uvnitř byla zraněná, ale navenek obrovsky silná. Často mě nutila zamyslet se, jestli to, co právě udělala, bylo z lásky k matce, nebo naschvál Michalovi. Ani na samém konci jsem nevěděla, jak se zachová, ale přála jsem si happy end, protože Michal si ho zasloužil.
Tento film nese velká poselství. Vznikl podle divadelní hry současného francouzského dramatika Fabia Marry, který se ve filmu taky mihl a osobně jste ho mohli vidět na premiéře tohoto filmu. Hra, kterou napsal, se v originálu jmenuje Ensemble, což v překladu znamená právě Spolu, a jako každý umělec se i on snažil předat v ní mnohem víc, než jen příběh autistického kluka. Takovéto věci se totiž vždycky týkají celé rodiny.
Veronika Žilková dostala nesnadný úkol - zahrát dva největší prohřešky, které lidi (nejen rodiče, ale i prarodiče, tety, strejdové, vychovatelé, učitelé…) ve výchově dětí dělají. Spousta lidí totiž vyzdvihuje jedno dítě nad ty ostatní a ještě větší spousta si myslí, že některé věci nemusí děti vůbec vědět. Ve filmu jsou krásně vidět důsledky. Tento film doporučuji úplně všem, protože by ho měl vidět každý, nejen proto, aby hodnotil herecké výkony a kvalitu příběhu, ale aby si uvědomil jeho podstatu a zamyslel se nad tím, jak to máme s dětmi a jestli některým třeba neubližujeme.
Ještě jedno silné téma z filmu vyčnívalo a dost se mě dotýkalo. Byla to naprostá oddanost mámy nemocnému synovi. Ve spoustě věcí se Tereza mýlila, ale v tomto mi přišlo, že měla pravdu. Jejich máma zasvětila celý svůj život Michalovi. Nenechala si ani chvilku pro sebe. Vůbec nic. Proč? Pochopila jsem to až s rozuzlením celého příběhu. Nejvíc teda zasáhlo mého muže. Jako dítě prožil podobné chvíle a film je natočený tak věrně, že se mu tyto prožitky znovu živě vybavily. Zase byl na chvíli ten malý kluk a děly se věci, jaké se dít nemají.
Film Spolu je k vidění na Netflixu. Točil se jen patnáct dní a má dvě hodiny. Je to jeden z mála filmů, u kterých jsem takovou délku vůbec nepostřehla, a to je co říct. Štěpán Kozub zahrál Michala dokonale. Je to sice drama, ale zároveň člověka baví s citem pro těžké téma. Jestli se povedl, nebo ne, je jen na vás.
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
