Článek
Letošní Tourka startuje 1. července a my se nemůžeme dočkat. Musím přiznat, že jako fanoušci už patříme do starého železa. Můj muž fandil kdysi dávno ještě Lanci Armstrongovi (až do doby, než se provalil) a pořád čekáme na prvních příčkách jména jako Froome, Nibali, Quintana, Contador nebo Sagan, Kittel či Greipel. Jenže časy se změnily a stejně jako my, zestárli i oni. To byl důvod, proč jsme minulý ročník nesledovali.
Mladé jezdce jsme neznali a nevěděli jsme, komu fandit. Dnes už víme. Díky dokumentární minisérii, kterou natočil Netflix. Nazvali ho Tour de France: Bez příkras (Netflix, 2023) a je to pecka. V osmi dílech jsme sledovali celou loňskou Tour z různých pohledů. Viděli jsme záběry, které v přímých přenosech ani záznamech nebyly a slyšeli informace, které v nich nezazněly a to přímo z úst jezdců a ředitelů jednotlivých stájí.
Docela hloubkově představoval týmy a jezdce, kteří byli pro minulý ročník klíčoví. Jejich strategie a vize se někdy naplnily a jindy zase ne. Bylo až obdivuhodné, jak si za svým cílem dokázali jít, přes vyčerpání a bolest, a bylo evidentní, že vyhrávají jen ti, co bolest dokážou překonat. Fakt síla.
Dokument byl plný velkých životních příběhů a návratů. Odkrýval skutečnou situaci některých týmů, spolupráci i rivalitu jejich členů. Odtajnil obrovskou motivaci některých jezdců a opravdu hodně toho vysvětlil. Zazněla v něm spousta zajímavých a zábavných komentářů a člověku bylo až líto, že byl tak krátký.
Třeba o jednom z týmů tam uslyšíte, že Jsou jako bowlingová koule, která se valí po silnici a ničí domy i auta. Pokud je chcete porazit, nemůžete se před ně jen tak postavit. Musíte se přiblížit zezadu nebo před ně hodit dynamit.
Jednomu ze závodníků jeho žena poslala zprávu, ve které stálo Byl jsi na střední dřív, než se Jonas a Pogačar narodili.
O jiném zase řekli, že Čím je trať náročnější, tím víc se na ni těší. Je to masochista, který závodí jako sadista.
Těžká část dokumentu přišla, když jeden z jezdců popisoval svůj stav po vážné nehodě, která se stala, když ho před dvěma lety při finálním sprintu natlačil soupeř do zátarasů. Probudil jsem se v nemocnici na jednotce intenzivní péče. To byla sobota. Uvědomil jsem si, že závod začal ve středu. Takže jsem ve spánku bojoval o život. Přišel jsem o deset zubů, měl jsem sto třicet stehů, rozdrtil jsem si horní čelist a kus spodní čelisti. Když jsem otevřel pusu, bylo mi vidět až do nosu. Lebku jsem měl prasklou na několika místech. Možná jsem na něco zapomněl, ale myslím, že i takhle to stačí.
Pak tam byl jeden, který se radoval z výhry ve sprintu, protože si nevšiml, že už před ním do cíle dojel někdo jiný. To si asi budete pamatovat, pokud jste se dívali.
Další byl zase tak dobrý domestik, že jel ze začátku spíš sám za sebe, než za tým, ale naštěstí si včas uvědomil, kde je jeho místo.
Poznali jste o kom byla řeč? Pokud ano, smekám. Jestli ne, vyhraďte si pro Tour pár večerů ještě před Tour a na dokument se podívejte. Milovníci cyklistiky by si tento počin neměli nechat ujít. Líp pochopíte týmové strategie a některým možná poprvé dojde, že je cyklistika týmový sport, což je vlastně i poselstvím celého filmu.
Jediné, co bych tomuto dokumentu malinko vytkla, ale to jen dabingu, byla neznalost správné výslovnosti názvů týmů a jmen závodníků. Třeba takový Počagar na Tour nikdy nestartoval, ale to se může stát. Jenže člověk to má za ta léta naposlouchané od komentátorů, zná je v originálu a v českém podání se pak někdy hůř orientuje. Zase ale musím říct, že kvalita obsahu tyto drobnosti jasně přehlušila.
Napište mi do komentářů, jestli jste film viděli a jak působil na vás. Co si o něm myslíte? A pokud si rádi povídáte o filmech a necháte si i nějaký doporučit, sledujte mě. Těším se.
