Článek
Přiznávám, celý život jsem seděla v kanceláři, takže toho o těžké práci sama moc nevím, ale vždycky jsem měla kolem sebe rozličnou skupinu přátel a nikdy mi neuniklo, jak opravdu tvrdě někteří z nich pracují a nakonec za to nejsou ani adekvátně odměněni. O to víc mě překvapilo, když jeden z nich přišel před pár týdny s tím, že ho téměř po dvaceti letech vyhodili z fabriky za neplnění pracovních povinností.
Tento paragraf je opravdu vážný. Je to velký černý puntík v pracovní morálce a může znamenat i to, že jinou práci nenajde. Taky znamená, že nedostane odstupné. Takže má první otázka byla: „A tos tam jako dvacet let neplnil své povinnosti a oni si tě tam nechali, jo?“ Okamžitě mi to přišlo absurdní a evidentní, že ho chtěl jeho nadřízený poškodit. Dokonce zařídil, že ho nepřijali ani jiní mistři, přestože nové lidi potřebovali. Jo, je to na žalobu, ale kdo by se tím štval. Člověk to musí nějak vyřešit.
V tu chvíli jsem chtěla jen vědět, jak moc špatná jeho situace je, tak jsme se zeptali personální ve firmě mého muže. Ona nám narovinu řekla, že je to hodně špatné, protože většina personálních paragraf automaticky smete ze stolu. Nicméně ona s tím má své zkušenosti a když vidí, že v jedné firmě pracoval dvacet let, je jasné, že je problém někde jinde. A ať jí pošle životopis.
Tak se stalo, že ho můj muž doporučil zase na tu nejnižší, ale čistou a pohodovou práci, protože věděl, že ten kluk od dvaceti let dělal v třísměnném provozu u mašiny, kde tahal těžké horké věci a špinavý, s věčně popálenýma rukama, plnil stále tvrdší normy. Samozřejmě se i tak řešil důvod jeho výpovědi, ale narovinu jim řekl, že tak tvrdou práci, jakou ten kluk dělal a v podmínkách, ve kterých dělal, nikdo z nich nikdy nezažil.
Když ho pak vedoucí přijímali a ptali se na jeho neplnění povinností, řekl jim pravdu. Že pustil tři špatné produkty. „Za den? “ zněla logická otázka. „Ne, za posledního čtvrt roku.“ Toto byl oficiální důvod výpovědi, která ho poškodila tak, že mu mohla zničit život. Ale díky jiným rozumným lidem, mu nakonec dala příležitost na lepší práci. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Ano, dnešní doba skýtá velkou spoustu možností a lidé nemusí dělat takto těžkou práci, ale pořád ještě existuje něco, čemu se u nás říká Jistota továrního komínu a znamená to jistotu práce a hlavně výplaty, když pracujete v továrně.
V okolí není jediná těžká výroba, která by svým lidem neplatila. A neplacení výplat je tady mezi firmami jakýsi módní trend. Takže spousta lidí přechází do fabrik na extrémně těžkou práci za šílených podmínek jen proto, aby za svou práci dostali zaplaceno. Míň, než vydělá člověk, co sedí celý den v kanceláři, ale dostali.
Většina z nás si nic takového neumí ani představit, ale bez těchto lidí by nebylo skoro nic. Není to jen o kovovýrobě, strojírenství, gumárenství, plastikářství, koželužství, ale i o hornictví, hutnictví, stavebnictví, zemědělství, potravinářství a spoustě dalších odvětví, kde lidé pořád ještě dělají na směny těžkou a špinavou práci.
A mě napadá jak je možné, že si jejich práce nevážíme? Že si nevážíme mladých, kteří tvrdě pracují. Přitom je jich dneska žalostně málo. Že naopak ještě někomu dovolíme, aby jim škodil. A nevážíme si ani starých lidí, kteří po válce znovu vybudovali naši zem. Ano, jsou to přesně ti důchodci, před kterými se dnešní mladí ani netají tím, že jsou pro ně přítěž.
Přitom jsou to lidé, kteří celý život pracovali na dnešní generace, co často nepracují vůbec. Nedávno jsem četla v místním plátku nadpis Bezdomovectví jako životní styl. Co k tomu dodat? Snad jen, že tito tolik opovrhovaní důchodci, by se hanbou propadli, kdyby byli bez práce.
Podívejte se někdy na ruce chlapů, co si jdou ve špinavých otrhaných montérkách koupit do marketu svačinu. Je to jen špička ledovce a mlhavá představa o tom, jak tvrdě pracují někteří lidé a samozřejmě i ženy, ale i tak to stačí. Ztvrdlá popraskaná kůže, zničené zabarvené nehty, někteří bez prstů. Když budete mít štěstí a uvidíte, jak ty sedřené ruce svírají hedvábné ručky jejich malých dětí, bude ten kontrast obrovský.
A já se usmívám, protože tvrdě pracující lidé ještě nevymřeli. Smekám před nimi, vážím si jich a děkuji jim všem z celého srdce. Díky nim mám totiž kde bydlet, v čem se vozit, na co si sednout, lehnout, na čem uvařit a co dát dětem jíst.
