Článek
Je to pár dnů, co mi zvonil telefon, ale než jsem ho vytáhla z tašky, ztichl. Tak volám zpátky. Na druhém konci se ozvala otrávená paní, a co že po ní chci. Tak jsem se jala vysvětlit jí, že ptát bych se měla já, jelikož mi právě volala, já jí to nestihla zvednout, tak volám zpátky. Nechápala. Stroze mi ujasnila, že mi teda rozhodně nevolala a zavěsila.
Včera telefon zvonil zas. Číslo nemám v kontaktech, ale mám čas, tak to zvednu. Když jsem se pánovi na druhé straně představila, zarazil se. Opatrně mi začal vysvětlovat, že vůbec nemůže přijít na to, proč jsem mu den před tím mohla volat. Měl ode mě zmeškaný hovor. Usmála jsem se a ujistila ho, že jsem mu stoprocentně nevolala, protože jsem ten den nevolala vůbec nikomu.
Tyto situace už důvěrně znám. Stávají se mi už několik měsíců a řekla bych, že docela často. Dřív tak dvakrát třikrát do měsíce, ale jak je vidět, začíná se to stupňovat. První jsem si z toho dělala srandu, že se Vodafone asi snaží změnit byznys a že mu seznamka bude slušet, ale čím častěji se to stává, tím víc mě to nutí k zamyšlení.
Možná by nebylo na škodu se volajících na druhé straně zeptat, jakého mají operátora a jestli náhodou taky nemají dobíjecí kredit. Protože pak by to ze strany Vodafonu (nebo možná všech operátorů) nebyl vůbec špatný tah, spojovat čísla, která se neznají. Zvědavost je totiž jedna z lidských vlastností, která vyvolává nutkání. V tomto případě nutkání zavolat zpět. Co kdyby to bylo něco důležitého, že jo?
Dobíjecí kredit je pro lidi docela drahá sranda. Dobrý sluha je jen, když moc nevoláte, jako já. Co se ale stane, když vám někdo takto prozvoní telefon a vy podlehnete své zvědavosti? Utratíte 3 Kč. Nebo i víc, když vám minuta na vyjasnění situace s druhou stranou nestačí. A tak si říkám, že by to čistě teoreticky mohl být snadný způsob, jak z lidí s dobíjecí kartou dostat peníze.
Je to samozřejmě jen teorie, ale dobrá k zamyšlení a taky k počítání. Jen ode mě nebo od lidí, se kterými jsem tento týden komunikovala by dostali 6 Kč (dva hovory po 3 Kč). Kdyby se toto stalo stovce lidí, měli by za týden 600 Kč. Jejich klientela ale představuje miliony uživatelů. Mohlo by to být taky 600 tisíc nebo 6 milionů. Za mě super nápad. A jestli je nenapad, tak mě teda napad. Proč? Protože pan Baťa kdysi řekl: Z kapek moře, z haléřů miliony. Nějak mi to utkvělo v paměti jako dvousečná zbraň.
Čistě teoreticky bychom se totiž nemuseli bavit ani o zákonnosti takového jednání. Ta dneska jednak nikoho moc nezajímá, a taky kdo půjde žalovat takovou společnost kvůli třem korunám, když žalovatelná škoda je podle zákona od deseti tisíc nahoru. Pro hromadnou žalobu by to muselo být skoro tři a půl tisíce žalujících. Umíte si to představit?
Popravdě jsem si ještě před pár měsíci myslela, že omyly byly nešvar pevných linek, kdy si lidé museli čísla pamatovat a vytáčet je pokaždé znova, a že s novou technologií vymizí téměř úplně. Jenomže nové technologie přinášejí nové možnosti. Můžeme to totiž všechno svést na počítače. Ty si sem tam opravdu dělají, co chtějí. Kdo s nimi pracuje, ví.
Tak se třeba zrovna teď nudí a baví se tím, že z vašeho telefonu prozvání někoho na druhém konci republiky. Připravte se, bude vám volat zpátky. Nebo vy někomu, to je jedno. Ať to bude jak chce, nezbývá, než vám popřát příjemnou zábavu a vysoký kredit.
