Článek
Kolem půl osmé ráno mě probudil zvuk místního informačního systému. Zatřásla jsem mým mužem vedle:
„Vzbuď se. Něco se děje.“
Vstala jsem a šla k oknu. Venku hustě pršelo. Stejně, jako posledních několik dní.
Ženský hlas v rozhlasu nás informoval o vyhlášení 2. stupně povodňové aktivity, tedy stavu pohotovosti v našem městě. Je to ten, kdy voda ještě drží v korytech řek a nepáchá žádnou škodu, ale vážně hrozí její rozlití.
„Dbejte zvýšené opatrnosti, sbalte si evakuační zavazadla, jídlo, pití, doklady a cennosti. Dětem nějaké hračky a opatřete je cedulkou s jejich údaji. Spojte se se svými známými mimo krizovou oblast a zůstaňte ve spojení. Zabezpečte své domy a majetek, zvažte, kam umístíte domácí zvířata …“
Znělo to šíleně a člověk to vážně nechtěl slyšet. Tolik nešťastných lidí zase. Chvilku byl klid a systém se rozezněl znovu. Tentokrát už varoval před hrozícím 3. stupněm. A jakoby to příroda slyšela, ještě přidala. Déšť zesílil a za dalších pár minut se informační systém ozval zatím naposled. Tentokrát to byl muž, který vyhlásil 3. stupeň - stav ohrožení a nutnost evakuovat obyvatele některých městských částí. Je mezi nimi i ta, kde jsme bydleli, než se narodily děti.
Od tohoto okamžiku jsem už jen sledovala webové stránky našeho města, kde se postupně objevují stále další uzavřené ulice. MHD jezdí v omezeném režimu a využívá objízdné trasy. Můj muž se zítra možná nedostane do práce.
Žijeme na kopci. Domků je tady minimum, je to sídliště. Člověk tu nemá možnost bydlet v domku, ale v takovýchto chvílích pociťuju vděčnost za tu naši králíkárnu. Zdánlivě se nás výstraha nijak zvlášť netýká, ale mě se vždycky hluboce dotýkalo všechno, co způsobuje lidem strach, smutek, zoufalství… Soucítím s nimi a mrzí mě, že musí něco takového zažívat.
Přesně před hodinou se na stránkách města objevila zpráva plná naděje, že přestává pršet a očekává se pokles hladiny zdejší řeky Dřevnice, která se za Otrokovicemi vlévá do Moravy. To se ale nestalo. Prší pořád, nicméně se pomalu rozjasňuje. Kéž by to bylo všechno.
Na jednu stranu je to hrozné, na druhou je to jenvoda. Není to válka. Za to bychom měli být vděční všichni.
