Článek
A právě zde se odehrává náš dnešní příběh letu Thai Airways 311.
Je prázdninové páteční dopoledne, 31. července 1992 a na mezinárodním letišti v thajském Bangkoku, které patří k největším a nejrušnějším na světě, se připravuje ke startu posádka Airbusu A310 společnosti Thai Airways. Má před sebou 3,5 hodinový let do Káthmándú v Nepálu. Na palubu 5 let starého letounu nastupuje 99 pasažérů ze 14 zemí, o něž bude pečovat 12 letušek a stewardů.
Velení v kokpitu má na starosti jednačtyřicetiletý kapitán Preeda Suttimai, který strávil za kniplem dopravních letounů 13 200 hodin, z toho 4 400 právě na Airbusu A310. Patří k nejzkušenějším kapitánům společnosti a pro tento let mu připadla role řídícího pilota. Na postu prvního důstojníka mu bude sekundovat dvaapadesátiletý Phuntmat Boonyayej, který má na svém kontě 14 600 letových hodin, z nichž 4 200 absolvoval na tomto typu stroje. Pro dnešek bude monitorovat let a zajišťovat komunikaci se zemí. Oba piloti přistávali na letišti obklopeném horskými velikány mnohokrát a jeho specifika i okolí dobře znají.
V 10 hodin 30 minut místního času dostává let Thai Airways 311 zelenou a Airbus A310 se 113 lidmi na palubě se odpoutá od ranveje. Vzlet i stoupání do cestovní hladiny proběhne zcela standardně. Pasažéři se kochají jedinečnými výhledy na nejvyšší pohoří světa, které se rýsuje na obzoru a když se letoun nachází zhruba půl hodiny od Káthmándú, žádá posádka o povolení k sestupu.
Jen pro úplnost, jediné nepálské mezinárodní letiště Tribhuvan na předměstí Káthmándú není vybaveno systémem pro přesné přístrojové přiblížení (ILS). Ten dokáže pomocí radiomajáku navést letoun postupným klesáním po sestupové rovině až k prahu dráhy. Jak je možné, že na velmi frekventovaném letišti tento zcela běžný systém chybí? Odpověď je jednoduchá. Členitost zdejšího terénu neumožňuje klesání po standardní sestupové rovině, tady se jde na přistání o poznání strměji. Mimochodem, zdejší letiště nedisponuje ani radarem, neboť jeho paprsky přes hory neproniknou. Dispečeři jsou při řízení letového provozu plně závislí na informacích od pilotů.
Ale vraťme se zpět na palubu letu Thai Airways 311, jehož posádka právě dostává pokyn k sestupu do 15 000 stop, nebo-li 4 572 metrů. Jak jsem se již zmínila, přistání v Káthmándú patří k nejnáročnějším na světě a od pilotů vyžaduje naprosté soustředění a dokonalou koordinaci. Už tak obtížný přistávací manévr znesnadňují nepříznivé povětrnostní podmínky. Počasí se na střeše světa mění každou minutu, a teď, v monzunovém období, bičují oblast silné větry a prudké lijáky.
Dispečer přibližovací služby povoluje letu 311 další klesání a první důstojník žádá o dráhu 02, což znamená přímé přiblížení od jihu. Řídící letového provozu žádosti vyhoví, jenže za okamžik je všechno jinak. Počasí na jih od Káthmándú se rapidně zhoršuje, hustě prší a viditelnost klesla výrazně pod minimální přípustnou mez. Letiště dráhu 02 zavírá a piloti budou muset přistát na dráhu 20, tedy ze severu od hor, což je podstatně složitější.
Kapitán nechce riskovat značně obtížné přiblížení za krajně nepříznivých podmínek a uvažuje o odklonu na záložní letiště do Kalkaty v Indii. Ale za pár minut se počasí umoudří a dráha 02 je opět v provozu. Jenže let Thai Airways 311 je příliš vysoko a blízko k prahu dráhy, tudíž nestihne sklesat. Piloti budou muset provést zatáčku o 180°, vrátit se k předchozímu traťovému bodu Romeo, obletět ho a pokusit se o přistání znovu. Tedy, pokud se počasí opět nejhorší.
To však není jediný problém, s nímž se posádka potýká. První důstojník se snaží několikrát zadat kontrolní bod Romeo do navigace, ale ta ho nenajde. Proč se mu to nepodařilo, vyjde najevo v závěru našeho příběhu.
Airbus letí v mracích, piloti tudíž nemají vizuální kontakt se zemí, když vtom se v kokpitu rozezvučí alarm upozorňující na její blízkost. Kapitán ho z nepochopitelných důvodů vyhodnotí jako planý poplach. Vzápětí se rozestoupí mraky a piloti před sebou vidí jen šedou skalní stěnu. Od nárazu je dělí desetiny sekundy, na jakoukoli reakci je pozdě.
Dispečer se pokouší spojit s posádkou letu, který už měl přistát. Marně, na druhé straně se rozhostí zlověstné ticho. Po několika neúspěšných pokusech vyhlašuje poplach pro veškeré záchranné jednotky a do vzduchu se vznesou pátrací vrtulníky. Zároveň se do Káthmándú sjíždějí členové vyšetřovacího týmu. Jeho jádro tvoří experti na letecké nehody z nepálského úřadu pro civilní letectví. K nim se přidají zástupci firmy Airbus a specialisté z kanadské rady pro bezpečnost dopravy.
Pátrací týmy už 48 hodin pečlivě prohledávají území o rozloze několika desítek kilometrů čtverečních jižně od Káthmándú, ale po Airbusu A310 společnosti Thai Airways s 99 pasažéry a 14 členy posádky jako by se slehla zem.
Vyšetřovatelé nemají k dispozici žádné insignie, které by jim napověděly, co se stalo a kde se letadlo nachází. Dozví se něco od dispečera, který měl přiblížení letu Thai Airways 311 na starosti? Posádka se prý potýkala s blíže nespecifikovanou technickou závadou, ale po pár sekundách oznámila její odstranění. A kvůli zmatkům s uzavřením a následným zprovozněním dráhy 02 se musela vrátit k traťovému bodu Romeo, kolem něho se otočit a provést závěrečnou fázi přiblížení znovu. Poslední hlášená poloha byla 22 kilometrů jižně od letiště Tribhuvan.
A právě v této oblasti vyšetřovatelé pátrají, ovšem zcela zbytečně. Znovu studují přibližovací mapy a ujišťují se, že hledají správně, ale žádné stopy po havárii nenajdou. Po pár dnech k nim dorazí několik obyvatel odlehlé horské vesnice, kteří údajně našli trosky zmizelého letounu. Jenže v místech, kde by je nikdo nehledal, v horách 43 kilometrů severně od Káthmándú! Zdejší vrcholky přesahují 6 000 metrů a zásadně se nad nimi nelétá!
Pohřešovaný Airbus podle všeho narazil do strmé skalní stěny v obtížně přístupném terénu. Vyšetřovací tým musí na místo neštěstí dojít pěšky, jelikož vrtulníky nemají kde přistát. Bohužel, pětihodinový výstup na hranici lidských možností nezvládne zkušební šéfpilot firmy Airbus a stává se tak 114 obětí tragédie letu Thai Airways 311.
Po nekonečných hodinách horského výstupu, při němž si všichni sáhnout na samé dno fyzických i psychických sil, jsou na místě. Ovšem letadlo byste tu hledali marně. Všude kolem se válejí tisíce a tisíce drobných úlomků a mezi nimi pátrají vyšetřovatelé po černých skříňkách. A skutečně, zanedlouho objeví záznamník hovorů v kokpitu. Ale zapisovač letových údajů není k nalezení.
Expertům nejde na rozum, jak se mohl letoun, který mířil na jih od Káthmándú, najednou ocitnout 40 kilometrů severně od něho. Požádají o pomoc místní šerpy, ti snášejí trosky dolů a shromažďují je v hangáru na letišti. Mezitím vyšetřovatelé procházejí záznamy o údržbě inkriminovaného stroje. Příčinou havárie mohla být blíže nespecifikovaná závada, o níž se zmínil dispečer. Ale nic, co by je přivedlo na stopu, nenajdou.
Že by byla na vině chyba navigačního systému? Začnou tedy hledat příslušné zařízení v nepřeberném množství trosek, když v tom učiní nečekaný objev. Najdou mezi nimi vnitřní mechanismus zapisovače letových údajů. Při nárazu vypadl z oranžové schránky a tudíž si ho předtím nikdo nevšiml. Okamžitě ho odesílají k dešifrování a v ten samý den obdrží výstup ze záznamníku hovorů v kokpitu. Dozví se z něho, co potřebují?
Až do doby, než se posádka dozví o uzavření dráhy 02, probíhá vše v naprostém pořádku. Ale od této chvíle rapidně narůstá nervozita, zejména u kapitána. Patrně není spokojen se způsobem, jak první důstojník komunikuje se zemí, a tak roli mluvčího převezme. Vypětí ještě zesílí, když se řádně nevysunou klapky. Ano, to je ten problém, o němž se zmínili dispečerovi. Ale zasunutím a opětovným vysunutím ho vyřeší. Z další komunikace zaujme vyšetřovatele pouze jediná věta, kterou pronese první důstojník: „Letíme na sever, co?“ A ta už zůstane bez odpovědi.
Konečně mají experti k dispozici data ze zapisovače letových údajů a mohou analyzovat dráhu onoho osudného letu. Stačí letmý pohled a je jim vše jasné. Kapitán řídí letadlo, sleduje přístroje a komunikuje s řízením letového provozu. A to vše při jednom z nejnáročnějších přibližovacích manévrů na světě. A aby zátěže nebylo málo, rozhodí ho problém s klapkami a informace o uzavření dráhy 02. Jakmile ji znovu zprovozní, má posádka Airbusu A310 společnosti Thai Airways naspěch. Musí se otočit o 180°, obletět navigační bod Romeo a stihnout přistát, než se počasí zase zhorší. Kapitán začíná provádět otočku o 180°, přičemž zároveň hovoří s dispečerem. Tím je vystaven abnormální zátěži a volič změny kurzu otočí omylem o 360°, tudíž se letoun dostane opět tam, kde byl a pokračuje na sever místo na jih.
Ještě vám dlužím odpověď na otázku, proč se prvnímu důstojníkovi nepodařilo zadat do palubní navigace traťový bod Romeo. Protože ho měli za zády, nikoliv před sebou. Už tento fakt je měl varovat, že jsou jinde, než si myslí. Hlášení poslední polohy 22 kilometrů jižně od letiště v Káthmándú byl tedy holý nesmysl. První důstojník nakonec zaregistroval, že letí na sever, ale bylo už pozdě. A co palubní kompas, ten nikdo nesledoval? Asi ano, ale ono to má háček. Na něm totiž nejsou označeny světové strany.
A co říká závěrečná vyšetřovací zpráva? Jako hlavní příčinu tragické havárie letu Thai Airways 311 uvádí selhání lidského faktoru. Kapitán si nabral příliš úkolů, které nemohl zvládat a dopustil se řady prohřešků proti předpisům. Nereagoval na výstražný systém a vytvořil si ve své mysli svůj vlastní kompas, o němž byl přesvědčen, že ukazuje správně. A ten se stal osudným 99 pasažérům na palubě Airbusu A310, kteří se vypravili obdivovat krásy nejvyšších hor světa a všem 14 členům posádky.
Po této havárii bylo mezinárodní letiště v Káthmándú vybaveno dokonalejšími systémy a moderními radary. A v současnosti tam bez problémů přistávají i nákladní Boeingy 747 či dokonce obří letouny jako AN 124 Ruslan.
Ať už poletíte do Himálaje, na druhý konec světa nebo třeba jen do Košic, vězte, že letecká doprava je bez konkurence nejbezpečnějším způsobem cestování. Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/JNp2Jsko5PU?is=Bqv8aab_cFGjbnv1
https://youtu.be/v5gshInB5do?is=aGsC58A_XHiTwQWs
https://youtu.be/uNLAL9tr1Ak?is=Clgf0o6hrCQb31r1
Accident Airbus A310-304 HS-TID, Friday 31 July 1992 https://share.google/NVsophjWwCD5PjlrF
